Strážce starého stromu
Pod starým dubem v parku,
kde šumí větve tiše,
sedává malý skřítek,
co z větru píseň píše.
Hlídá tam každý lístek,
co spadne s podzimu,
a šeptá: „Chraňte přírodu,
jinak ji promarníme k zimě zlomku dnů.“
Když přijde někdo potichu,
skřítek se mírně zvedne,
a kdo mu věnuje úsměv,
tomu štěstí v kapse sedne.
Hodina mezi hvězdami
Když večer zhasnu lampičku,
svět změní svoji tvář,
hvězdy mi šeptají otázky,
co řeší starý marš.
Povídají o vesmíru,
o tom, jak tiká čas,
a já jim potichoučku
odpovídám zas a zas.
A když pak usnu tiše,
planety víří kolem mě,
ráno vstanu s pocitem,
že svět je dobrodružství ve mně.
Tajemství pod lavicí
Pod lavicí leží lístek,
poskládaný pečlivě,
a já přemýšlím, kdo ho psal,
a jaké tajemství v něm dřímá živě.
Možná že je to vzkaz kamaráda,
možná jen zapomenutý sen,
a když ho tiše rozložím,
najdu tam obrázek stromu a dětský den.
Najednou celá třída
není jen místo učení,
je to svět příběhů skrytých
a kouzelného tvoření.
Plamínek odvahy
V mém srdci hoří plamínek,
malý, ale vytrvalý,
když přijde strach či pochybnost,
vždy mě vede dál a dá mi sílu neznámou v dáli.
Někdy jen tichounce žhne,
jindy září jako den,
ale nikdy nezhasíná —
je můj tichý, statečný sen.
A když stojím před úkolem,
co vypadá příliš velký,
plamínek mi připomene,
že velcí byli kdysi taky malí chlapíci a děvky.
Podzimní průvod
Spadané listí tančí
v barevném karnevalu,
každý lístek ví přesně,
jaký má svůj krok a náladu.
Vítr jim hraje hudbu,
stromy jim tleskají,
a když jdu tou alejí,
zdá se, že mě vítají.
V té chvíli cítím zvláštní klid,
co v srdci dlouho zůstává,
podzim je mistr malíř,
co svět barvami poskládá.
Pozdrav ze světa ticha
U rybníka v ranním chladu,
když všechno kolem spí,
sedím tiše na břehu
a pozoruju, jak voda dýchá v měkké tmě z ranního mléčí.
Najednou se objeví rybka,
vystrčí malou ploutev ven,
jako by říkala: „Dobré ráno,
vítej v našem vodním den.“
A já si uvědomím v tichu,
jak krásně svět plyne dál,
aniž by čekal na velké činy —
stačí, když ho máme rád.
Opičí plán
Na větvi sedí opice
a vymýšlí svůj plán,
jak ukradne banán z košíku,
který hlídá starý pán.
Skáče z větve na větev,
tichá jako stín,
ale pan domácí se směje:
„Já tě znám, já se nezmýlím!“
Nakonec dostane banán
jen tak – bez trápení,
protože někdy špetka laskavosti
je lepší než chytání.
Most mezi světy
Na kraji města stojí most,
co spojuje dva světy,
na jedné straně ruch a hluk,
na druhé klidné věty.
Když po něm jdu, přemýšlím,
kolik lidí po něm prošlo,
kolik snů a nadějí
v něm tiché místo našlo.
Most není jen kus železa,
je to příběh všech z nás,
co spojuje minulost s budoucností,
a učí vážit si přítomných krás.
Kompas odvahy
V kapse nosím kompas malý,
není z kovu, není z mapy,
ukazuje správný směr,
když se mi svět trochu ztratí.
Netočí se podle severu,
ani podle cizích rad,
otáčí se podle srdce,
když se učím nevzdávat.
A tak vím, že cesta dlouhá
začne vždycky jedním krokem,
kompas říká: „Zvládneš to,“
a jde se mnou každým rokem.
Školní zvonek
Školní zvonek zacinká,
jako startovní výstřel,
někdo běží do lavice,
jiný by se ještě vyspal klidně víc než včera.
V sešitech se rodí příběh,
čísla, slova, myšlenky,
a i když se někdy zdá,
že jsou dny jen stejný.
Zvonek ale na konci
zase zazní zvesela,
škola není jen o známkách,
ale o tom, co nám dala.
Dopis budoucímu já
Píšu dopis sám sobě,
do let, co teprve přijdou,
ptám se, jestli mám sny stále,
nebo jestli někde zmizí potichu.
Píšu: „Nezapomeň si hrát,
i když svět bude chtít víc,“
a taky: „Buď k lidem laskavý,
to je rada, co má cenu nejvíc.“
Dopis schovám hluboko,
až přijde správný čas,
možná si ho jednou přečtu
a poznám, kým jsem zas.
Město z příběhů
Každé město má svůj hlas,
ulice a staré domy,
vyprávějí potichu,
co se stalo mezi stromy.
Když se dívám kolem sebe,
vidím víc než jen chodník,
vidím kroky dávných lidí,
jejich radost, strach i svorník.
Město není jen z cihel,
je to kniha bez stran,
a kdo se naučí číst příběhy,
nikdy v něm není sám.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Jsou tyto básně vhodné pro žáky 5. ročníku?
Ano, odpovídají jazykově i tematicky úrovni páté třídy.
Dají se použít pro školní recitaci?
Ano, básně mají jasnou strukturu a prostor pro výrazovou interpretaci.
Jsou básně vhodné i pro méně zkušené čtenáře?
Ano, rýmy i rytmus jsou přehledné a srozumitelné.
Podporují tyto básně čtenářskou gramotnost?
Ano, rozvíjejí slovní zásobu, představivost i porozumění textu.
Lze básně využít i mimo hodiny českého jazyka?
Ano, hodí se i pro třídnické hodiny nebo kulturní vystoupení.
Jsou básně vhodné pro domácí přípravu?
Ano, děti si je mohou samostatně číst i nacvičovat.
Obsahují básně hlubší myšlenky?
Ano, jsou jednoduché, ale nabízejí prostor k zamyšlení.
Je možné básně zkrátit pro potřeby výuky?
Ano, jednotlivé sloky lze použít samostatně.
