Květomluva
Miloš Kratochvíl
Pes nám líná, voní hlína,
jaro už je ve vzduchu...
Líbí se mi Karolína,
ale mám zlou předtuchu,
Že si znova lásky slova
vyloží jak minule,
Když jsem řekl: „Vomáčková,
Ty jsi pěkná bledule!“
~
Znám to z kina, žádná jiná,
když muž začne u kytek,
nejedná jak Karolína.
nechápu ten její vztek...
~
Prásk ho! Facka místo díků,
až jsem srazil nástěnku.
zasmála se: „Zahradníku,
Máš pod okem pomněnku!“
Růže z lásky
Miloš Kratochvíl
Když přijela pouť k nám do vsi,
říkám Lídě Pěkné:
„Vystřelím ti tolik růží,
až to s tebou sekne!“
~
Střílím jednou, dvakrát, třikrát,
ruka třese se mi,
růže stojí na svých špejlích,
Lída padá k zemi.
~
Deset lidí se hned snaží
vzkřísit bledou Lídu.
Povídám: „Omdlela štěstím,
takže buďte v klidu.
Slíbil jsem jí růži z lásky –
a ona má z toho šok!“
~
Mýlil jsem se. Lídu trefil
jeden odražený brok...
Říkadla pro Madlu a pro Kadla
Jiří Suchý
Kokrhal kohout kokrhal,
až bránici si potrhal.
Jakmile dozní pašije,
slepice mu ji zašije.
~
Letěla kachna, letěla,
hajný ji trefil do těla.
Zdá se mi, že ta kačena
nebyla příliš nadšena.
~
Daroval táta kotěti
pilulku proti početí.
Co si s ní kotě počalo,
o tom se příliš nepsalo.
~
Běžela liška k Táboru,
podlezla cestou závoru.
Jel kolem rychlík z Opavy
a liška už je bez hlavy.
~
Zpíval kos Božce fistulí,
že se k ní večer přitulí.
A když se ptáče ohlídlo,
Božka mu šlápla na křídlo.
~
Šine se slepýš po břiše,
po břiše pana Juliše.
A jeho žena Marie
mu k tomu zpívá árie.
~
Hryzala myška překližku,
fošna jí spadla na šišku.
Zůstala ležet na ponku
a myšák si vzal Japonku.
~
Zobali, vrabci zobali
igelitové obaly.
Když už je zobat nemohli,
tak si je dali na hlavy.
~
Stěžovala si slepice,
že prý je slabá na plíce.
A tím končíme říkadla
Jak pro Madlu tak Pro Kadla.
Ufo, ufo, ufoni
Jiří Žáček
Ufo, ufo, ufoni
přiletěli k Mimoni,
snesli se k nám na zahradu
pod velikou jabloní.
~
Je to vážně k nevíře –
vyskákali z talíře
a hned se mě vyptávali,
co jsem vlastně za zvíře.
Já jsem člověk, živý tvor,
přednáším jak profesor,
nejmoudřejší ze všech tvorů,
vládce země, vod i hor...
~
Řehtali se velice:
Jste jen pyšné opice!
Máme pro vás připravenou
rezervaci v Africe!
~
Světovláda člověčí
zeměkouli nesvědčí,
experiment Člověk končí,
ohrožoval bezpečí!
~
A mě hrůzou polil pot,
vždyť jsem člověk a ne skot...
A v tom začal zvonit budík,
což mi prvně přišlo vhod.
~
Jdu se projít k potoku,
pes mi běží po boku...
Přestaň strašit lidi ve snu,
zatracený Hitchcocku!
Autor: © Mgr. Jitka Musilová