Miloš Kratochvíl - životopis
Miloš Kratochvíl se narodil v roce 1948 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. Pak ale změnil obor, podal si přihlášku na Karlovu univerzitu obor žurnalistika a byl přijat. Studium ale nakonec nedokončil. V roce 1970 se stal sportovním redaktorem v časopisu Stadion. Pak se vrhl na spisovatelskou dráhu a působil takříkajíc na volné noze. Začal psát prózu pro dospělé, scénáře, texty písniček, poezii, fejetony i pohádky.
Miloš Kratochvíl vydal několik básnických sbírek určených pro děti, například: Potkal kočkodán kočkonora (2000); Hodina smíchu (2000); Zapište si za uši (2001); Deset malých Bohoušků (2002); Létající koště (2003); Slavné pohádky s oponou (2017).
LEVANDULE
"Víš", povídám Andule,
"jak voní levandule?"
Začala se usmívat:
"Ty mi chceš tu kytku dát?"
~
Já však zůstal nad věcí.
Šli jsme v ZOO ke kleci,
kde lev, statný zvířat král,
za mřížemi tvrdě spal.
~
Přistrčil jsem Anču blíž:
"Čichni k němu přes tu mříž
a pak mi sděl plynule,
jak voní LEV ANDULE!"
LÉTAJÍCÍ KOŠTĚ
Kdo má letadlo a prachy,
já se však míň třesu strachy
za dva dny svět obletí,
na létacím koštěti.
~
Letí nízko, s žádným rykem,
nesviští jak raketa,
a jak už je jeho zvykem,
cestou ještě zametá!
~
Prosím vás, při dalším letu
dejte přednost koštěti.
Můžete tím pomoct světu
aspoň trochu od smetí...
ZLATÁ RYBKA
Rybáři se často chlubí,
někdy lžou a žvaní.
Já však vážně chytil rybu,
co plní tři přání.
~
"Vládče udic, králi háčků,
vrať mě v říši rybí!
Splním ti za to tři přání.
Chtěj, co se ti líbí!"
~
Jak tak na mě promluvila,
šok mi sevřel hrdlo -
přestože mám spoustu přání,
mlčel jsem jak trdlo.
~
Není totiž vůbec lehké,
jak by se snad zdálo,
vybrat ze všech jen tři přání.
Tři jsou strašně málo,
~
když chci auto, bazén, koně,
loď, hrad, tygra v kleci,
míč, letadlo, perník s medem
a sto dalších věcí.
~
Musím rybu nějak přimět
splnit víc, než řekla!
Jenže než jsem na to přišel,
zlatá rybka lekla...
ZAJÍC A OSEL
Kouká osel na zajíce
jak se v trávě válí:
"Uši máme stejně dlouhé -
proč ty jsi tak malý?"
~
"Byl jsem taky velký osel,"
zajíc smutně mrknul,
"jenže na mě přišla bída.
Hlady jsem se scvrknul."
~
"Ubožáčku!" hýkl osel,
citem rozechvělý,
a hned běží, aby sehnal
mrkev, jetel, zelí...
~
Všechno nosí zajícovi
pod nos do pelíšku.
"Hodně jez a to ti vrátí
správnou oslí výšku"!
~
Zajíc chroupe a jen funí
jak mu to jde k duhu -
z dobráka si chytrák snadno
lží udělá sluhu.
PES U SOUDU
Když pes štěká na člověka,
určitě mu nadává -
a nadávkou kamarádství
pro mě rázem přestává.
~
Odnesl jsem psisko k soudu,
ať s ním soudce zatočí.
Šlo to bídně; pes se klidně
šklebil soudci do očí.
~
Při výslechu chytal blechu,
odpovídal ňaf a haf,
soudce jenom kroutil hlavou:
"Na to nemám paragraf!
~
Nemám důkaz! Důvod k trestu!
Nevím, co to znamená,
když psí řeči nerozumím.
Žaloba je bezcenná."
~
Tak z nás psi a pejsci mají
jen švandu a legraci,
klidně na nás můžou štěkat -
jsme proti nim hlupáci.
~
Každé psisko, marná sláva,
naší řeči rozumí,
z nás však ani doktor práva
štěkací řeč neumí.
ČTYŘI KOČKY
Žily čtyři černé kočky
v jednom starém domě,
čtyři patra byla pro ně,
páté bylo pro mě.
~
V prvním patře bydlí kočka
s nejdelšími vousy
a ta druhá si celý den
brouskem drápy brousí.
~
Kočka ze třetího patra
pořád někde slídí
a ta čtvrtá chodí tiše
jako když se stydí.
~
Co se děje v pátém patře?
Tam já mám svou skrýš.
Bojím se těch černých koček
já jsem totiž myš.
Autor: © Mgr. Jitka Konášová