Hodné děti
J. V. Sládek
(2 sloky, lehká básnička pro děti na recitaci)
Tak hodných dětí už nebude,
svět světem co bude státi,
jak Frantík, Tonda, Prokop, Vít,
když na vsi začnou si hráti !
~
Tak hodných dětí už nebude,
jak Nána, Mařka a Cila ;
jen honem, honem, matičko,
bych mezi nimi už byla ! —
Hle, slunko vyšlo
J. V. Sládek
(3 sloky, báseň k recitaci)
Hle, slunko vyšlo nad hory
tak vesele, tak zlatě ;
ty ještě spíš, mé srdéčko,
já v rose čekám na tě.
Já v rose čekám studené,
jíž kvítí obsypáno;
ó zbuď se, zbuď, mé srdéčko,
vždyť je tak krásné ráno !
~
Slyš skřivánka, jak hlaholí,
slyš konopku tam v háji ;
zda rozumíš, co druhu druh
ti ptáci povídají ?
Ten skřivan i ta konopka
a píseň sedmihláska ? —
To v hrudi plesá, srdéčko,
jim láska, láska, láska.
~
I ať se jiní scházejí,
když měsíc, hvězdy svítí,
já v zlaté záři slunečné
chci za ruku tě vzíti ;
vzít za ruku tě, srdéčko,
a hledět v oči tvoje,
by celý svět to uviděl,
jak moje jsi, jen moje !
Holoubek
J. V. Sládek
(4 sloky běsně k recitaci)
Ulét' mi sivý holoubek,
zmizel pod kvetoucím hlohem,
ulétlo moje srdéčko,
ani mi nedalo s bohem —
ulétlo, zalétlo, Bůh ví kam,
co se tě, srdéčko, nahledám !
~
Hledala bych tě světa kraj,
chodila zeměmi všemi,
hledala bych tě za mořem,
ale ty's hluboko v zemi. —
U zídky kvete bílý hloh,
tam spí tak tvrdě můj zlatý hoch.
~
Vyrostla tráva zelená
pod bílým, kvetoucím hlohem,
tam spíš, můj sivý holoubku,
buď s bohem, buď s bohem, buď s bohem !
Ó ty bys přiletěl, kdybys jen moh',
kdyby tě nedržel ten ostrý hloh.
~
To trní, lidé, utněte,
tu hustou trávu skoste,
ze země bejlí vzejde zas,
srdéčko nevyroste.
Jsem v světě samotna, on v hrobě sám,
on ke mně nemůže, já půjdu tam.
Chudý hoch
Josef Václav Sládek
(4 sloky básně pro děti na recitační soutěž)
Jsem chudý hoch, až za vsí bydlím kdes
ve staré chaloupce, již stavěl děd
a byl tam živ, jak my jsme živi dnes,
můj otec, matka a nás dětí pět.
Tak volný je tam pohled do nebes
a vzdálen tak ten celý širý svět.
~
My u nás jíme jenom černý chléb,
můj otec pracuje, má matka též;
pluh mého otce a mé matky cep
vždy oral, mlátil jenom cizí rež,
z níž klas k nám nepřišel; — ni cizí hřeb. —
Však pod krov též k nám nevstoupila lež.
~
Má matka modlí se, však nepláče,
když otec unavenou chýlí skráň;
u chudých nemůž býti jináče,
jest u nás v rodu už ta tvrdá dlaň.
I ze mne chce mít otec oráče;
mně matky líto, však jsem hrdý naň !
~
Jsem chudý hoch a nuzný mám jen šat,
však pro náš stav je toho šatu dost;
jej děd měl, otec, dost mne bude hřát
přes zim a lidských očí mrazivost.
A otec můj mi nemoh' více dát
než prostý mrav a prostou poctivost.
Statný jonák
J. V. Sládek
(4 sloky básně pro děti na recitační soutěž)
Přec ve světě bych nejraděj'
byl kovář s celou duší;
on do žhavého železa
tak silnou rukou buší
a nechce-li se dělit
a nechce-li se celit,
on jednou ranou mohutnou
je rozrazí, neb skruší !
~
Však byl bych také rolník rád,
vždy na své půdě stoje,
na vlastní roli poháněl
bych statné koně svoje,
svou setbu měl a sklízi
a přišel-li kdo cizí
a chtěl by mi jen hroudu vzít,
bych „Vari !" řek' — „je moje!"
~
A také bych si líbit dal
být králem velké říše;
můj trůn nad židlí poctivce
by nestál o píď výše;
kdo nuzný, měl by chleba
a každý, co mu třeba
a každý měl by právo své
a žehnal by mi tiše.
~
A přece budu ve světě
jen jak to osud velí;
však osud vzíti nemůže,
co srdcem být jsme chtěli:
jít ku předu a stále,
být v práci vytrvalé
dnes čacký hoch, pak statný jun
a v životě muž celý !
Popelář
napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok, vtipná báseň pro děti k recitaci)
Já bych chtěl být popelářem,
dnes vidím, že je to, to pravý,
na stupátku on se vozí,
a už z dálky lidi zdraví.
~
Městem jezdí křížem krážem,
zná všechny uličky,
a popelnice v každém domě,
a všecky ty lidičky.
~
Oranžovou vestu on má,
nemusí se stydět,
a zákazy, nezákazy,
všude je ho vidět !
~
A když je venku zima,
prší, lidi na něj volají,
ochutnejte, pro zahřátí,
slivovičku mu dávají !
~
Na svačinu má kus masa
a k tomu pivo pije,
ve škole měl nic, moc známky,
a přece si dnes šťastně žije !
Učitelka
napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)
Říkají mi, že jsem děcko,
ale já mám pocit, že už jsem dost velká,
abych se mohla rozhodnout,
že budu učitelka.
~
Já vím, že to nemaj lehký,
děcka, dnes jsou drzí,
někdo tu školu sponzoruje,
učitel, no, že ho to moc mrzí !
~
U tabule děcko stojí,
nic neví, jen se směje,
Taťka mě chce na vysokou,
spravedlnost, kde je ?
~
Osobně půjde k řediteli,
takhle to nemá cenu,
ta učitelka, že nic nenaučí,
prej, chtělo by to změnu !
~
Na tohle jsem připravená,
do karate chodím,
a tatínek může přijít,
oknem ho vyhodím !
Čím budu
napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)
Je to všecko jak v divadle,
vezmeš roli a máš kliku,
vybereš si bohatého,
zakoulíš a jseš v balíku !
~
Ale než ta role přijde,
musíš pilně trénovat,
gramatiku i matiku,
tak to holka musíš znát !
~
Taky trochu změpisu,
kam si jednou vyrazíš,
chemie se taky hodí,
to když třeba narazíš !
~
Začni třeba recitací,
vybrat správně si musíš,
výslovnost a výraz tváře,
před zrcadlem se naučíš !
~
A pak první obecenstvo,
spolužáci nesmí spát,
texty básní neposlouchaj,
s nima musíš jinak hrát !
Taky možnost
napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)
Maminka mi povídala,
už nejsi přece holka malá,
nikdo že mě nenutí,
ale přišel čas na vážné rozhodnutí !
~
Za chvíli už škola končí,
a dostaneš občanku,
nějak že se člověk živit musí,
když nežije na zámku !
~
Nedělám si iluze,
na vysokou, že bys dosáhla,
vyučit se, není špatný,
snad někam bys to dotáhla !
~
Ale mě se mamko doma líbí,
jsem spokojená docela,
vstávat ráno do fabriky,
no, to bych vážně nechtěla !
~
Těch pár pátků se mnou vydrž,
pak pořídím si dětičky
vezmu dávky a přídavky,
já přece nejsem hloupá, lidičky !
Mateřinka
napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)
Já, už jako malá holka,
s panenkama jsem si hrála,
ony byly jako živé,
když jsem s nimi rozmlouvala.
~
A tak bylo celkem jasné,
že nemusím jenom snít
ve škole až se mě zeptaj,
čím bych chtěla jednou být ?
~
Je to jasné rozhodnutí,
představit si dovedu
budem chodit na procházky,
a já ty děti za ručičku povedu.
~
Napřed musíš do hudebky,
tam se učit na něco hrát,
a pak taky recitovat,
správný přednes musíš znát.
~
To je taky hlavní důvod,
dnešního zde snažení,
vybrat si správné obecenstvo,
tak, co říkáte, vážení ?
Máj
Josef Václav Sládek
(5 slok, báseň o jaru k recitaci)
Máj, máj, máj,
na housličky hraj!
Každý ptáček hnízdo staví,
černý, modrý, popelavý,
jest jich plný háj.
~
Hej, hej, hej. hřej,
slunéčko, hřej !
Mušky budou tancovati,
komár bude také hráti,
roháč vedle něj.
~
Brum, brum, brum,
to je shon a šum !
Kdo má nerad hudbu muší,
ať si zacpe obě uši,
ať si zavře dům.
~
Čik, čik, čik !
Co to za povyk ?
To ta vlaštovička milá
s jarem se k nám navrátila,
vrabci strhli křik.
~
Tluk, tluk, tluk,
slyš křepelku z luk !
Na noc k lesům letí vrána ;
písnička je dozpívána a teď ani muk !
Žitný klas
Josef Václav Sládek
(5 slok básně pro děti na recitační soutěž)
To není rytíř z pohádky,
jenž polem zdraví vás,
to zpívá šumnou písničku
si švarný žitný klas !
A každý, kdo jej uhlídá,
jen hezky vzdej mu čest,
neb jeho velkou družinou
se živí, kde kdo jest.
~
Kdo miliony vojáků
z vás viděl v boj se brát ?
Ó, z nás jich nikdo neviděl
a není o co stát !
Však viděli jsme klasů voj
se třást, jak vítr vál,
a přec byl každý větší rek,
než sám pan generál !
~
Druh podle druha stojí tu
a kryjou pláň i stráň
a dobývají celý svět
a žádný nemá zbraň.
Druh podle druha stojí tu,
na miliony hlav
a s nebes modra skřivánek
jim zpívá na pozdrav.
~
A kdo jde kol, se usmívá:
„Buď, vojáci, vám zdar !
neb každý nese v tlumoku
k nám domů boží dar;
ten bílé mouky pro lidi,
ten černé kravkám zas.
Ó, naděl Bůh ! a požehnán
buď každý žitný klas !
~
Co v potu tváře oráč sil,
on vrátí nastokrát;
kéž rok co rok tak bohatě
jej vidět v poli vlát !
A rok co rok a na věky
ať každému dá chléb.
A klobouk dolů ! — ze stodol
až uslyšíte cep."
Komedie
J. V. Sládek
(5 slok básně k recitaci pro děti)
Trubky troubí, buben bije,
večer bude komedie !
na bidlech a na provaze
zrovna, jak to hrajou v Praze.
~
S medvědem a vlkodlaky,
s opicemi, hady, draky,
s paňácou a jeho tátou,
s královničkou celou zlatou.
~
Takové jste jaktěživi
neviděli u nás divy; —
komediant starý tuhle
všecko má to v jedné truhle !
~
Nesejde mu na diváku, —
každému dá po zlaťáku,
kdo to víko truhly zvedne,
a to vše tam spatří — ve dne.
~
Ale až jen večer bude,
vytáhne to všecko všude !
A kdo se chce podívati,
za vše jenom krejcar platí !
Vraník
J. V. Sládek
(5 slok básně pro děti na recitaci)
Můj koníček vraný
jako malovaný,
hopsa, hejsa, hej !
nožky pěkně zdvíhá,
ušima si stříhá,
hopsa, hejsa, hej !
~
Dlouhá černá hříva
po větru mu splývá,
hopsa, hejsa, hej ! —
podkovky mu zvoní,
jiskra jiskru honí,
hopsa, hejsa, hej !
~
Můj koníčku vraný,
jako malovaný,
hopsa, hejsa, hej !
až tě osedláme,
kam se podíváme?
hopsa, hejsa, hej !
~
Rozjedem se v poli
přes hory a doly,
hopsa, hejsa, hej !
rozjedem se letem
širokým světem,
hopsa, hejsa, hej !
~
Žeť se rozjedeme,
kam se rozjet chceme,
hopsa, hejsa, hej ! —
Tak, můj vraný koni !
Ať si nás kdo honí,
hopsa, hejsa, hej !
Kuráž
J. V. Sládek
(5 slok básně pro děti na rictační soutěž)
Kdo chrániti nám bude dům
a špýchar, chlév a sad,
až hlidati je přestane,
kdo hlídal dosavad ? —
Kdo bděl tu jako věrná stráž
všem zlobným škůdcům vzdor:
náš věrný soudruh, přítel náš,
náš Kuráž, všech psů vzor !
~
Ba, že to není sprostý pes,
jak po Čechách jich dost,
co ke každému lísají
se za úsměv a kost !
Ba, že to není sprostý pes,
on ubrání svůj dům
i proti cizím zlodějům,
i proti jejich psům.
~
Na statku se nám narodil
a má to za svou čest,
on vi, co statku náleží,
a kdo tu doma jest.
A mnohou ránu utržil,
jak dnem i nocí bděl; —
ba, hospodář by poslední
s ním kůrku dělit měl !
~
Kdys míval zuby z ocele
a v tlapách sílu lví,
však nyní hlas mu selhává
a hlava šediví.
A ze všeho mu zbylo jen
těch dobrých očí pár: —
náš přítel ze všech jediný,
náš Kuráž už je stár !
~
A kdo nám bude chránit dům
a na škůdce mít hon ?
Ba, v domě bude mladší pes
a na výměnku on.
Však do smrti se dobře mít
tak bude jako dnes.
A po něm bude Kuráž zvát
se zas ten mladší pes !
Jsem Čech
Josef Václav Sládek
(5 slok básně pro děti k recitaci)
Jsem Čech — a věřte, Čechové
jsou dobrý, čacký lid,
a kdo to říká, na svůj rod
že nemám hrdý být ?
~
Jak jiní mám svůj rodný kraj.
své matky krev a řeč,
jak jiní umím držet pluh
i kladivo a meč !
~
A já se v Čechách narodil
a zůstanu, kde jsem !
já též dvě zdravé ruce mám
a srdce pro svou zem !
~
A pyšným-li kdo nad námi.
má vlast je hrdou též:
však naši také vyhráli
tak mnohou slavnou řež !
~
A domov svůj si ubránil
až do dnes věrný Čech,
a dá-li Bůh, vlast uchrání
i dál od škůdců všech !
Zpěváci
Josef Václav Sládek
(6 slok básně pro děti k recitaci)
Do rána do šera,
celý den boží
zpívají ptáčata
v poli a hloží.
~
Pěnkavy v zahradě,
kosové v lese,
skřivánek písničku
k nebi až nese.
~
Písnička, perlička
na poslouchání,
ti malí zpěváci
nic nechtí za ni.
~
Dokud jim prostírá
slunéčko léta,
za ni by nevzali
poklady světa.
~
Ale až na zimu,
v sněhu a mrazu,
dáme jim dukátků
nového rázu:
~
Žitečka, zrnéčka
pšenky jak zlato,
budou zas na jaře
zpívati za to.
Hezký dvorec
Josef Václav Sládek
(6 slok lehké básně pro děti k recitaci)
Střecha na spadnutí,
vrata s háku,
na dvoře jak večer
po jarmarku.
~
Zásep jako cesta
nemetená,
okna pavučinou
ověšená.
~
Sedlák omrzelý
jenom brouká,
selka upeřená
z okna kouká.
~
Telata a krávy
bučí hlady,
volkům vylézají
kosti zády.
~
Ať se už to s prací
jak chce daří,
vrabci, myši, chasa
hospodaří.
~
Na osení husy,
koza v zelí: —
hezčího jste dvorce
neviděli !
Důvěra v Boha
Josef Václav Sládek
(6 slok básně k recitaci pro děti)
Kdo Boha má za pevný hrad,
nic nemusí se zlého bát,
i v bouři může kliden být,
neb nad ním Bůh svůj drží štít.
~
Zlých úklady a zlobný čin
jak sítě tkané z pavučin
On jednim dechem spřetrhne
a v záhubu je uvrhne.
~
Jak perla skrytá v ústřici
je ctnost v tvém srdci zářící;
ať neznána, — z tmy bezedné
On k záři své ji pozvedne !
~
On miliony řídí hvězd,
— kdo vyzkoumal kdy Jeho cest ? —
a nad ptáčaty má svou stráž,
On řídí také osud náš.
~
On zná i naši každou tíž,
čím přítel dál, tím On je blíž,
On setře každou slzu s řas
a změní noc na jitřní jas.
~
Nad vrchy, doly, vodami
jest Jeho ruka nad námi;
jen spolehejme pevně Naň,
a dál se Jeho vůle staň !
Švarná selka
Josef Václav Sládek
(7 slok básně k recitaci)
Mladá selka Kymličkova,
to je selka veselá,
od Plzně až do Přerova
žeť by rovné neměla !
~
Ráno vstane sotva svítá
jako dobrá hodina,
od ruky jí práce lítá,
muž se diví, hrdina !
~
Krávy dojí, koně strojí,
vypraví ho do pole;
večer, i když brambor pojí,
ubrousek má na stole.
~
Vše jí kyne pod rukama,
roste, kam se podívá,
celý den si zpívá sama,
sedlák se jen usmívá.
~
Umí sít a žíti taky,
sebrat hrst i z pod hloží,
a když vystupují mraky
jako chlap to naloží.
~
Kdo ji viděl hlavu sklánět,
ten ať mi to dokáže; —
kde co v světě třeba shánět,
muži dodá kuráže !
~
Tak tu selku Kymličovu
jednu každý na statek, —
od Plzně až ku Přerovu
to by pak byl dostatek !
Laňka
J. V. Sládek
(7 slok, báseň k recitaci)
Koval jsem, koval
podkovičku
pro laň, co běhá
po lesíčku.
~
Podkova hezká,
zlatá, drobná; —
ta laňka byla
přeozdobná.
~
Mnohý se potkal
s krásnou pannou,
kdo, v lese, s laňkou
okovanou?
~
Jest okovaná
jen ta moje,
ona mi skočí
do pokoje.
~
Ona mi skočí
do komory,
zavru tam laňku
na závory.
~
Ať do komory,
do světničky, —
budou ji zvonit
podkovičky.
~
Vše bude zářit,
kam jen skočí,
budou jí svítit
nožky, oči.
Hosti
J. V. Sládek
(7 slok básně k recitaci)
Koho pán Bůh pomiloval,
tomu přijde host ; —
nám se to tak na neděli
stalo pro radost.
~
Ráno klepal před svítáním
posel z Chudenic,
ke snídání s dětmi teta,
potom přijel strýc.
~
K jitřní, cestou do kostela,
slábla kmotra z Luk,
kmotr za ní, ptal se na ni,
— dědka hledal vnuk.
~
K velké přišel hajný hlásit
návštěvu nám ctnou :
paní lesní Podjablecká
přijde s rodinou.
~
U oběda, u svačiny
dětí jako much ;
dík, že na mžik přišel ženich,
— inu žehnej Bůh !
~
Večer vpadla, kdy to bude,
sousedka se ptát,
na táčky pak dědův z vojny
přišel kamarád.
~
Ba, že nás ten dobrý pán Bůh
pomiloval dnes. —
V noci štěkal na dvorečku
sousedův nám pes.
Červánek shas
Josef Václav Sládek
(8 slok, báseň pro děti, recitace)
Červánek shas a vane chlad
a čas je jít a čas je spat,
ať jde kdo nerad, nebo rád.
~
Jdeš rád, či nerad? — což já znám,
já vím jen, že jde každý sám
a každý jde a nevi kam.
~
Já vidím jen se hvězdy mžít
a vidím v trávě rosy třpyt;
to slzy těch, kdo musí zbýt.
~
A kéž by každý z jdoucích těch
jen ticho šel jak vánku dech,
by nikdo stesku nezaslech'.
~
Tak, se stromu jak padá květ,
jak padá strom pod tíží let,
neb jedním bleskem sražen hned!
~
Co, hrstko prachu, žehráš tak?
o co jsi víc, než v poli pták
a o co víc, než letní mrak?
~
Co, hrstko prachu, víc chceš mít,
než po práci a pláči klid?
kdo přišel, ten zas musí jít.
~
A za tebou když smrt i svět,
rci, zda bys chtěl se vrátit zpět? —
Co nechceš tomu rozumět?
Čmelák
Josef Václav Sládek
(8 slok, báseň pro děti k recitaci)
Celý boží dlouhý den
nad papíry jako mol,
ani pohled z okna ven,
až jde z toho hlava kol.
~
Oknem slunko zableskne —
teď už toho, brachu, nech ;
přece jenom zasteskne
člověku se po lidech.
~
Zde však není veselo,
kam pak sem by zašel host ;
jednomu se nechtělo,
druhý má sám svého dost.
~
Mlč, ty starý mrzuto,
co pak jsi to zahučel ?
Věru, sotva řeknu to,
host pod oknem zabzučel.
~
Potom hezky zaklepal
do zavřené vyhlídky:
čmelák! — kde pak se tu vzal ?
ah, — na okně na kytky !
~
Nu, jen dále. — vzácný host,
a tak z dálky, zrovna dnes !
Co pak dělá venku hvozd,
co pak dělá naše mez ?
~
Bručí, bručí. — divný druh,
jako starý kamarád;
nahučí ti toho v sluch,
ale máš ho přece rád.
~
Dík, bručále rozmilý !
ač jen mžik jsi poseděl:
ani bych byl, pochvíli,
že tam jaro, nevěděl!
Píseň
Josef Václav Sládek
(8 slok, báseň o jaru k recitaci pro děti)
To bylo v krásný jarní čas,
skřivánek zpíval, metal klas;
já měla modrou sukničku,
však otce ne, ni matičku. —
Ó jaro, ó mé jaro !
~
Můj starší bratr ten mne ved',
nás bylo doma krků pět;
červeně, bíle kvetl sad,
my vešli jsme do černých vrat.
Ó jaro, ó mé jaro !
~
Pan dozorce měl přísný zrak,
leč na mne pohled' vlídně tak:
»Sic ještě dítě, — ale vzrost —
a práce dost a práce dost.«
Ó jaro, ó mé jaro !
~
Mne postavili ke stroji,
pak v dozorcově pokoji
jsem uklízela tu a tam;
on byl tak stár a byl tak sám.
Ó jaro, ó mé jaro !
~
Můj bratr k tomu nebyl slep,
že jedla jsem s ním bílý chléb,
leč, kdo mne jiný uviděl,
ten každý mi tak záviděl —
Ó jaro, ó mé jaro !
~
Můj bratr řekl, — váz' mu hlas:
»Ty domů půjdeš k dětem zas
a k černé kůrce. — Děvče ctné...«
A já jsem řekla: Ne a ne !
Ó jaro, ó mé jaro !
~
A tak to přišlo, nevím jak —
Upíral každý na mne zrak,
jen bratr jak by neviděl,
snad že se za mne zastyděl —
Ó jaro, ó mé jaro !
~
A já byla tak veselá,
já z lidí strachu neměla.
Ó moje modrá suknička —
Jen co by řekla matička!
Ó jaro, ó mé jaro!
Cvrček
Josef Václav Sládek
(9 slok, báseň pro děti na recitační soutěž)
Kdo to zpívá na té mezi,
až to polem hlaholí ?
A pan zpěvák, kdež pak vězí,
zeptat-li se dovolí ? —
~
„Zeptáni je dovoleno,
za to se nic neplatí,
víc-li má být poslouženo,
račte sami hledati.
~
Pod lupínkem, v stínu květů
mám svůj hezký budníček
drobný, malý, že by se tu
neprovlék' váš malíček.
~
Slunéčko když svitne polem,
vyjdu sobě ze vrátek,
a jak se co šustne kolem,
hup ! — jen domů nazpátek !
~
Lidé o mně slýchající
zvou mne cvrčkem ošklivým,
a kdybych měl pravdu říci,
ani se jim nedivím.
~
Pán Bůh stvořil polní kvítí,
motýlů pel zářivý,
a když chtěl už cvrčky míti,
já jsem cvrček poctivý !
~
Hezký nejsem jako panic,
jak tu sedím u domu,
ale nejsem dlužen za nic,
nezávidím nikomu.
~
V bezpečí a beze škůdce
za vedra i za chládku
sedím ve své vlastní budce,
dbám si svého pořádku.
~
Spokojen se na svět dívám,
živ od svého zrnečka,
rolníkovi k práci zpívám
z veselého srdéčka.
Střízlík
J. V. Sládek
(9 slok básně pro děti k recitaci)
Ve smrčině, doubravině
jenom se to kmitne,
jako v mžení do lupení
zlatý paprsk svitne.
~
A jak letí, neslyšeti
ruchu od křidýlek,
jenom tiká, tiká, tiká
jakýs všudybylek.
~
Když ho přece na větévce
spatříš, nebo v mechu,
jak tu šuká, ťuká, muká
v spěchu, bez oddechu !
~
Špetka peří, — kdo to věří ?
— je to zrovna k smíchu ! —
že v tom tvoru vidět boru
nejstatnější pýchu !
~
Ba, že silou nezadá si
orlu, ptáků králi,
chrabrý, čilý, roztomilý
ten náš střízlík malý !
~
V létě, ráji, což se mají
k světu všichni ptáci,
ale když pak na podzimku
vichr zaburácí !
~
Řeknou: „Vale ! — nad vše stále
dobré bydlo platí." —
On však řekne: „Zůstaneme,
budeme se rváti !"
~
A když rázem zima mrazem
ustraší i lidi,
se střízlíkem, trpaslíkem,
pranic nepořídí !
~
Proti sněhu, vichrů šlehu
má on vůli svoji
a v tom malém, drobném tílku
silné srdce k boji !
Král Honza
J. V. Sládek
(10 slok básně pro děti na recitační soutěž)
Kdys byl Honza král
a on kraloval,
že ho sedlák na svém stole
hrudkou maloval.
~
Jeho celá zem
rájem byla všem
a v tom ráji nejšťastnější
on na trůnu svém..
~
Ráno si naň sed',
žezlo svoje zved'
a dvořanům narovnával
nakřivený hřbet.
~
Byl-li žebrák zde
žádat právo své:
„Kdyby mne to říši stálo," —
Honza vzkřik, — „je tvé !"
~
Po té práci rád
šel se nasnídat,
ale děcko v celé zemi
nesmělo mít hlad.
~
Krajíc svůj si vzal,
řek': — „Jsem sice král —
Na! — sedláče, jez ty první,
ty's ho vyoral."
~
Měl své vojsko též
a to byla řež,
když se tak někomu chtělo
do Čech na loupež !
~
Po vojně však řek':
„Každý z nás byl rek, —
do krabičky s jenerály !"
Běda mu, kdo cek'.
~
Domů každý zas
navrátil se v čas
orat, kovat, děti chovat,
sbírat boží klas.
~
Tak to bylo, když
Honza měl svou říš'. —
Je to už jen ve pohádce
a tak dávno již !
Babička
J. V. Sládek
(11 slok, báseň k recitaci)
Babičko, ach bábo naše,
bála jste se satanáše !
~
Od rorátů třemi sloupky
hnala jste ho od chaloupky ;
~
velkonoční rosou novou
a tou křídou tříkrálovou ;
~
od Božího těla věnci,
klokočemi na růženci.
~
S kravským chvostem, koňskou nohou
vytáh' ze vsi duši mnohou.
~
K vám však byla marná chůze,
satanáš se bál vás tuze.
~
Ale přece, bábo milá,
pekel moc vás podskočila.
~
Toho jste se nenadála,
když tak hezky dcerky vdala,
~
do světnice k vám že v mžiku
přijde diblík po diblíku.
~
A že bude jich tam v krátce
jako kuřat na ošatce.
~
A vy pipláte je všady:
„Staloť se to z boží rady !"
Myslivecký mládenec
J. V. Sládek
(14 slok, báseň na recitační soutěž)
Však si také chválil v peří
myslivecký mládenec,
že pan lesný po večeři
nelouskal s ním růženec —
~
Pytlák s oky po revíru,
v „Liščích děrách" paseka ; —
mládenci dnes, u všech výrů,
hlídka byla daleká !
~
Dnes to polmi vzal si maní,
však si cestu ukrátí, —
letos boží požehnání
na každé je souvrati.
~
Žita dosud nekosena,
mez jak břehy na trávu,
klasy muži pod ramena
a těm holkám nad hlavu.
~
Však se dočká, když si vyčká,
i ta prázdná stodola,
na mezi ta křepelička
na žence si zavolá.
~
Klasy mužům pod ramena
a těm holkám přes hlavy,
a ta jedna, zatrolená,
zrovna zde tě pozdraví !
~
Křepelička, neposeda,
vlčí máky na líčku, —
víc ať dobré rány nedá,
té kdo nedal hubičku !
~
Po polednách, na čekání
přece nikdo nechodí ; —
a pan lesní na té stráni,
jako když tam uhodí !
~
Však se na tu polní krásu
přišel také podívat ;
jak by na lán zlatých klasů
nemusel se usmívat ! —
~
Křepelička ztichla v poli,
ale, kdo by to byl řek' :
tam, hle klasů nad vrcholy
— tisíc láter ! — tetřívek !
~
Pírka lesklá, rozdvojená,
více vidět nemnoho ; —
nebýt kůže vybarvená,
byl by střelil do toho !
~
„Však se s ním, ba u Huberta,
setkám lepší pohodou ! —
...Škoda prachu ! kýho čerta,
u nás je to za vodou !"
~
Přejel kníry, v „Liščí díře"
sám si látra spočítal ;
mládence v tak dobré míře
nikdy večer nevítal.
~
Řek' jen zvolna po snídání:
..Do polí ten odnesa,
sedlák, chodí na čekání, —
lesník patří do lesa !"
Koleda
Josef Václav Sládek
(23 slok básně k recitaci pro děti na recitační soutěž)
My malí kolednici
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.
~
Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:
~
Až z Betléma jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.
~
Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.
~
Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.
~
A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.
~
Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlémem svitla
ta nejkrásnější z hvězd..
~
A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.
~
Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.
~
Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.
~
A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.
~
Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.
~
Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.
~
Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.
~
A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.
~
Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betléma vyšli; —
však daleko tam jest.
~
Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Ty Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.
~
Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.
~
Leč přece, dítky, domů
chci aspoň vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.
~
A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá,
že mně to učiní." —
~
A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.
~
My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.
~
Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.