Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Vtipné básně pro děti

Zveřejněno dne 27.4.2018

Jak taškář napálil taškáře

Jiří Žáček

Kráčí taškář z Horní Lhoty,

nese pytel popela.

Až já kápnu na hlupáka,

ošidím ho zvesela!

Kráčí taškář z Dolní Lhoty,

nese pytel žaludů.

Až já kápnu na hlupáka,

já ho šetřit nebudu!

Potkali se na rozcestí,

sesedli se k oddechu.

"Copak neseš?"

"Pytel mouky!

A ty?"

"Pytel ořechů!"

Taškáři se dohadují,

křikem plaší lesní zvěř.

"Dám ti mouku za ořechy!

Neproděláš, to mi věř!"

Vzali pytle a šli domů.

Hopsa hejsa hopsasa!

Viděli jste, milí zlatí,

takového ťulpasa?!

A když pytle rozvázali,

smích jim ztuhl na tváři.

Čert vem toho podvodníka!

křičí oba taškáři.

Krámek

František Halas

Kdeco vám tam prodají:

špendlíkové semínko,

růžky ptačí,

opentlené malinko,

rychlost račí,

kůži vody,

strach osiky,

pírko škody,

ententyky,

chyceného bycha,

mňouky kočičí,

za pět prstů ticha,

i-á osličí,

usušený sníh,

hadí korunky,

chlupy na dlaních,

tečky z Verunky,

jenom dírky,

jenom dírky

do jehel tam nemají.

Malá zmoklá slepice

Jiří Žáček

Koko-koko-kolegyně,

kamarádky z ulice,

ještě na to myslím s děsem –

zdálo se mi včera, že jsem

malá zmoklá slepice!

Koko-koko-kolektivně

seděla jsem na hřadu,

snášela jsem, kdákala jsem

pronikavým kvočním hlasem,

když měl kohout poradu.

Koko-koko-koncem týdne

přišel sedlák: Puť, puť, puť!

Popadly mě silné dlaně:

Zejtra budeš na smetaně!

Zkrátka horor! Dobrou chuť!

Koko-koko-kolegyně,

Katko, Hanko, Alice –

upřímně mi odpovězte,

taky se vám zdává, že jste

malé zmoklé slepice?

Moje tužka ušatá

Jan Vodňanský

Moje tužka ušatá

poskakuje sem a tam.

Buďto píše nebo kreslí,

neptá se mě vůbec jestli,

může papír počmárat,

proto tužku svou mám rád

Buďto čmárá nebo píše.

zvířata i jejich skrýše,

kreslí, když ji napadnou

květy, které nezvadnou.

Moje tužka všeho schopná

včera vyskočila z okna,

vyvolala paniku,

rejdila po chodníku.

Moje tužka ušatá

poskakuje sem a tam,

Tuhu má a taky uši,

všechno slyší nebo tuší,

láká kluky děvčata,

Moje tužka ušatá.

O hádavých skřítcích

Miloš Kratochvíl

Jeden skřítek, jménem Vítek,

pohádal se o Servítek.

Jeho soupeř Bonifác

hodil na něj v zlosti tác.

Třikrát běda! A ten tácek,

který hodil Bonifácek,

jak se o tom vypráví,

bouchl Vítka do hlavy.

Nastal zmatek mezi všemi,

Vítek padl mrtev k zemi,

zavolali lékaře

a ten přijel v kočáře.

Doktor řekl, to se poddá,

na to stačí živá voda,

třikrát denně masáže,

dál se všecko ukáže.

A tak když ho pokropili,

skřítek Vítek byl hned čilý,

jak začaly masáže,

hned měl plno kuráže.

Ptal se, kde je Bonifácek,

řekli mu to, on vzal tácek,

bouchl, jak se vypráví,

Bonifácka do hlavy.

Nastal zmatek mezi všemi,

Bonifácek padl mrtev k zemi,

zavolali lékaře

a ten přijel v kočáře.

Doktor řekl, to se poddá,

na to stačí živá voda,

třikrát denně masáže,

dál se všecko ukáže.

A tak když ho pokropili,

Bonifácek byl hned čilý,

jak začaly masáže,

hned měl plno kuráže.

Ptal se, kde je skřítek Vítek,

co se hádal o servítek:

"Jakože jsem Bonifác,

musím na něj hodit tác."

Řekli mu to, Bonifácek

okamžitě chytil tácek,

a jak se to vypráví,

bouchl Vítka do hlavy.

Nastal zmatek mezi všemi...

Dost. Už mlčím. Jako němý.

Podle televize

Miloš Kratochvíl

Televizní programy,

to je nadělení!

Jestli to tak půjde dál,

tak celý svět změní.

Změní nejen člověka,

i zvíře či brouka,

změní prostě každého,

kdo se na ně kouká.

Špaček z budky sledoval

pořad Vařte s námi,

tak si chtěl dát žížalu

v želé s jahodami.

Žížala však viděla

spoustu akčních filmů

a to špaček netušil,

když k ní sletěl z jilmu.

Na záhonku vypukla

neskutečná rvačka,

v níž poprvé žížala

uškrtila špačka...

Popelka

Miloš Kratochvíl

Ze všech holek v naší čtvrti

je nejhezčí Ester.

Maminku má hodně přísnou

a je ze tří sester,

tatínek je popelářem –

takže je věc jasná!

Utrhl jsem tři oříšky,

ať je holka šťastná!

Třískla šutrem do oříšků

jednou, dvakrát, potřetí:

Ve dvou byla zdravá jádra,

z třetího prach vyletí...

Žádné boty, žádné šaty,

ani nitka zlatá!

Zuří Ester, zuří máma

a ještě víc táta.

Prskal vzteky, kulil oči,

zaplály mu tváře:

„Ty si budeš dělat šoufky

z dcery popeláře?!“

Tak skončila moje láska

k pohádkové nevěstě.

Popelář mě s kukavozem

honil dva dny po městě!

Rytířův duch

Jana Ruthová

Půlnoc bije v hradní věži,

sýček houká, chlup se ježí.

Vítr skučí, kvílí, duje:

Duch z obrazu vystupuje.

Nebohý rytíř zakletý,

za své činy byl prokletý.

Duch škobrtá po cimbuří,

vzdychá, heká, potom zuří:

„Nebaví mě hradem courat,

raději ho měli zbourat.

Přes tři sta let sem tam chodit...

Kdo mě přijde vysvobodit?“

Kohout třikrát zakokrhal,

měsíc na nebi se schoval -

Vytratil se duch,

zbyl po něm jen puch.

Sněžní muži

Miloš Kratochvíl

Bydleli tři sněžní muži

v horských štítech Nepálu,

vztekali se, už je štvalo

lézt do prudkých krpálů.

Zvlášť když někdy při nákupu

zapomněli droždí...

Jít zpět z osmi tisíc metrů,

to naštve i zhmoždí.

Tak odešli do nížiny

do Čech kousek za Prahu

a chození po rovině

jim změnilo povahu.

Teď, když zapomenou droždí,

ti tři muži sněžní

vrátí se, i když je fronta,

jsou milí a něžní.

Zimní láska

Karel Benetka

Hopsa, hejsa, cinky linky,

byly zimní prázdniny.

Sněhulák se zamiloval

do ovocné zmrzliny.

Sliboval jí hory doly,

rozpálil se do běla,

chtěl si ji vzít za manželku,

ona ho však nechtěla.

Sliboval ji věčnou lásku,

přemlouval jí ze všech sil,

chvíli tál a chvíli plakal,

až se celý rozpustil.

Ona byla necitlivá,

zlá a chladná jako led.

Dal jsem si jí do kornoutu,

za trest jsem jí celou sněd.

Zlý pes potkal zlého psa

Josef Kainar

Vsadili se o kus šunky,

kdo dřív zemi přehopsá.

Běželi, a pořád spolu,

nahoru a zase dolů,

přes palouk a přes potok,

hupky, hupky, skok a skok,

pořád šňupák při šňupáčku,

přes plůtek a na přeskáčku,

kolem pěti chaloupek,

přes pole a přes kaluže,

žádný lépe, žádný hůře,

tlamka s tlamkou, noha s nohou,

teď už sotva chodit mohou,

už jen lezou po čtyřech.

A když oba ztratí dech,

tož se oba od únavy

svalí rovnou do té trávy.

Celé léto v trávě spali,

než se trochu zbráborali.

Co se stalo s šunkou, děti?

Tu jim spapal

pejsek třetí.

Ztracená teta

Miloš Kratochvíl

Nikdo tak rád necestuje

jako teta Alžběta,

každou chvíli sbalí kufr

a vyrazí do světa.

V neděli nám oznámila,

že vyráží na sever,

včera volá: „Stal se malér!

Asi jsem si spletla směr“.

Říkala, že místo sněhu

je tam poušť a velbloudi,

má strach, i když neví, kde je,

že ještě víc zabloudí.

Hned nám ale vysvětlila,

proč to takhle dopadlo:

„Nechala jsem doma brýle

a spletla si letadlo.

Brýle leží na kredenci,

rychle mi je pošlete

a přibalte letní šaty,

snad je někde najdete“.

Našli jsme šaty i brýle,

tím však končí naděje.

Kam je máme tetě poslat,

když sama neví, kde je?

Autor: © Mgr. Jitka Musilová

odkaz na článek

. Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ [online]. PravopisČeský.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 241 lidí.



Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku