Čeští utopenci
Jiří Žáček
Co si dáte k pivu? Volte utopence,
populární symbol české existence.
~
Čeští utopenci, putykářská klasa,
hodně botulinu, ale málo masa.
~
Čeští utopenci, historická lekce,
spoří, špekovití, ale bez erekce.
~
Čeští utopenci, metafora bytí,
sice máš co do úst, ale je to k blití.
~
Čeští utopenci, tristní perspektiva,
mozky utonulé v oceánu piva.
Eskymácká abeceda
Jiří Žáček
Eskymácké děti
mají školu z ledu,
učí se tam
eskymáckou abecedu.
~
Eskymácká abeceda,
to je krásná věda:
sáňkování,
koulování
a lov na medvěda.
Halí, belí
Jiří Žáček
Halí, belí, halí, belí -
já mám slona pod postelí,
je to slůně kapesní,
ale zato hodně sní.
~
Halí, belí, halí, belí -
čím ho krmím? Petrželí!
Spořádá jí hromadu,
pak se svalí dozadu.
~
Já mám slona pod postelí,
vejde se tam skoro celý -
jenom chobot čouhá ven,
když mi přeje dobrý den.
Někdo
Jiří Žáček
Někdo žije kopretinou,
někdo je zas na růže,
někdo je hňup vlastní vinou,
někdo za to nemůže.
~
Někdo kypí, zvedá činky,
někdo šidí žaloudek,
někdo má rád prasečinky,
někdo je spíš na soudek.
~
Někdo bere tučné renty,
někdo chodí bez gatí,
někdo platí alimenty,
někdo je zas neplatí.
~
Někdo bije svoji paní,
někdo je zas od ní bit,
někdo mlčí, někdo žvaní,
kdekdo zpívá tenhle hit:
~
Někdo žije kopretinou,
někdo je zas na růže,
někdo je hňup vlastní vinou,
někdo za to nemůže...
Strýček Jean
Jiří Žáček
Usměvavý strýček Jean,
to je pravý Pařížan.
S růží v klopě, plný žáru
prochází se po bulváru,
smeká klobouk a má knír
Jako chrabrý mušketýr.
~
Elegantní strýček Jean,
to je velký bonviván.
Každý večer zpívá světu
v nejslavnějším kabaretu.
Pod pařížskou oblohou
svět mu leží u nohou.
~
Strýček Jean je idol dam,
chtějí od něj autogram.
Každé z nich se podepíše
na kolínko – občas výše.
Ať má pořád v očích žár –
Paříži, au revoir!
Turistická příhoda s detektivní zápletkou
Jiří Žáček
Na Šumavě
v háji břízek
zaběhl se pěkný řízek.
Usmažený,
libový –
zmizel někde ve křoví.
~
Zaběhl se jedné tetě,
co tu byla
na výletě.
Utekl jí z batohu –
víc vám říci nemohu.
~
A ta teta
celá divá
zavolala detektiva.
Zavolala Holmesa,
ať jde na to
od lesa.
~
Co jí na to
Holmes poví?
– Usmažila si ho nový!
Já mít hlavu vševěda –
už ho snědla
medvěda!
~
Já vám klaním,
haudujudu,
vaše oběd být už v čudu.
Pozdě honit bycha, yes.
Těšilo mě.
Dobrý dnes!
Ušaté torpédo
Jiří Žáček
Ušaté torpédo vylétlo do světa
jak malá chlupatá bláznivá kometa,
ze dveří na dvorek, a už je za vraty,
v parku se honilo s kluky a děvčaty,
prolétlo jako blesk okolní ulice,
prohnalo kocoury, vrabce a slepice,
vymetlo kaluže, skočilo do písku –
utíká za ním kluk a volá: Matýsku!
Lidičky, pomozte, buďte tak laskaví,
poproste strážníka, ať ho hned zastaví!
~
Ušaté torpédo se těžko zastaví,
když mu svět připadá chutný a voňavý,
když svět je zázračná rozkvetlá zahrádka
pro malá zvědavá ušatá štěňátka.
Svět je tu na hraní – anebo k sežrání?
To se pak živý tvor jen těžko ubrání,
musí se rozběhnout, peláší, utíká
a zvedne nožičku na botu strážníka,
uhání, skotačí, koulí se, metelí,
a svět je na hraní, a svět je veselý.
~
Ušaté torpédo se řítí po rynku,
vrhlo se divoce na naši maminku.
Maminka spustila: Šup domů nazpátek!
Co já se nahoním bláznivých štěňátek!
Kam pořád utíkáš? Zastyď se, hanbáři!
Štěňátko olízlo maminku po tváři,
a ta se usmála a řekla vesele:
Toulavý čumáčku, je krásná neděle.
~
Jak šli bratři pro kládu
Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“
~
Kuba nejde... Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech...“
Kuba dodal: „Je to pech!“
~
Matěj nejde... To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc –
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“
~
Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.
Autor: © Mgr. Jitka Musilová