Život autora
Jiří Žáček se narodil 6. Listopadu 1945 ve městě Chomutov. Literatuře se nevěnoval hned, nejprve vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a pak i stavební fakultu na České vysokém učení technickém v Praze. Pan Žáček také pracoval ve vodohospodářské správě v Benešově u Prahy. Pak se začal věnovat literatuře a stal se redaktorem, nejprve v nakladatelství Československý spisovatel, pak v nakladatelství Carmen i v časopise Vlasta. Od roku 1994 je spisovatelem na volné noze. Za svůj život získal několik ocenění. Naposledy v roce 2015 medaili Za zásluhy. Kromě básní a pohádek pro děti píše také básně pro dospělé. Jeho básně vynikají smyslem pro humor, parodií a nevyhýbá se v nich ani ironii a kritice.
Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců
Napsal Jiří Žáček
Daidalos byl všeumělec
v starověké Krétě,
vynalézal ve dne v noci,
bádal v zimě v létě.
~
Jednou přišel se žádostí
k Mínóovi králi:
"Trochu se mi tady stýská
po domově v dáli.
~
Dej mi menší dovolenou
na návštěvu vlasti!"
Po králově odpovědi
zjistil, že je v pasti.
~
Mínós král mu řekl: "Tůdle!
Utrpěl bych ztrátu!
Mělo by to zhoubný dopad
na obranu státu!"
~
Kam s tím ale na Daidala!
Byl to chlapík s mozkem:
zkonstruoval dvoje křídla,
slepil peří voskem.
~
Pravil synu Ikarovi:
"Perutě nám stačí!
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!"
~
Perutě si připravili
na vysoké skále,
udělali dlouhé nosy
na Mínóa krále.
~
Vyletěli, zajásali:
Vzhůru k rodné mezi!
"Sláva! Nazdar! Křídla předčí
všecky vynálezy!"
~
Zajásali, vydali se
na dalekou túru.
Ikaros však nedbal rady,
letěl přímo vzhůru.
~
Třeba se chtěl trochu ohřát,
možná trpěl mrazem -
slunce křídla roztavilo,
žuchnul rovnou na zem.
~
Kdyby aspoň žuchnul na zem,
on však skončil v moři.
Utopil se jako kotě
k Daidalovu hoři.*
~
A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!
~
*Nebojte se, neutonul,
vesele si žije -
ale to by potom byla
houby tragédie.
Televizní děti
Napsal Jiří Žáček
Jak jsou čilé, jak jsou chytré
televizní děti!
Čtou a píšou ve třech letech,
diskutují v pěti.
~
Všecko znají, všecko vědí,
co bychom se báli -
zvládnou chvilky poezie,
ba i seriály.
~
Přehádají učitele,
trumfnou mámy, táty.
Mezi dvěma večerníčky
složí doktoráty.
~
Pročpak pro ně stavět školy,
internáty, menzy?
Než vyrostou z krátkých kalhot,
budou dávno v penzi.
Jak šli bratři pro kládu
Napsal Jiří Žáček
Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
"Kubo, dojdi pro kládu!"
Kuba kývl: "Tak já jdu."
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
"Já tu kládu neunesu!"
Posadil se, vzdychl: "Ech,
co mám dělat? Je to pech!"
~
Kuba nejde... Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
"Matěji, běž pro kládu!"
Matěj kývl: "Tak já jdu."
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
"Já ji taky neunesu!"
Posadil se, vzdychl: "Ech..."
Kuba dodal: "Je to pech!"
~
Matěj nejde... To je doba -
ztratili se v lese oba!
"Honzo, dojdi pro kládu!"
Honza kývl: "Tak já jdu."
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
"Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc -
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!"
~
Už se kláda nakládá:
"Hej rup! Šup s ní na záda!"
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.
Tati, kup mi pejska
Napsal Jiří Žáček
Tati, kup mi pejska!
Nejlepší je štěně.
Budu ho brát na procházku
Třeba stokrát denně.
~
Naučím ho štěkat -
Pro mě to nic není.
On mi bude na oplátku
Radit při učení.
Rozhovor s delfínem
Napsal Jiří Žáček
Hádej, co mi řekl delfín ?
Že by chtěl být jako ty,
rád by nosil bílé tričko,
sandály a kalhoty.
~
Rád by čmáral na zdi domů,
rád by jezdil tramvají,
rád by chodil na zmrzlinu,
tohle v moři nemají.
~
Nemám prý to nikde říkat,
tak to píšu, ani muk.
Táta delfín by se zlobil,
že syn chce být radši kluk.
Zabijačka v Kotěhůlkách
Napsal Jiří Žáček
Už se chystá zabijačka,
jde se na to vědecky.
Řezník už si brousí nože,
kluci běží pro necky.
~
Čuník tuší, co ho čeká,
protestuje ve chlívku:
"Ze mne chcete dělat škvarky,
ovárek a polívku?
~
Psy a kočky máte rádi -
proč se mstíte praseti?
Nechte toho zabíjení,
berte ohled na děti!"
~
Rozzlobil se, drcnul hlavou,
povolila závora:
Než se řezník vzpamatoval,
čuník zmizel ze dvora.
~
Už je dávno za horama,
a tím končí povídka.
Utekly jim jitrnice,
ovárek i jelítka.
Autor: © Mgr. Jitka Konášová