Strážce starého stromu
Pod starým dubem v parku,
kde šumí větve tiše,
sedává malý skřítek,
co z větru píseň píše.
Hlídá tam každý lístek,
co spadne s podzimu,
a šeptá: „Chraňte přírodu,
jinak ji promarníme k zimě zlomku dnů.“
Když přijde někdo potichu,
skřítek se mírně zvedne,
a kdo mu věnuje úsměv,
tomu štěstí v kapse sedne.
Hodina mezi hvězdami
Když večer zhasnu lampičku,
svět změní svoji tvář,
hvězdy mi šeptají otázky,
co řeší starý marš.
Povídají o vesmíru,
o tom, jak tiká čas,
a já jim potichoučku
odpovídám zas a zas.
A když pak usnu tiše,
planety víří kolem mě,
ráno vstanu s pocitem,
že svět je dobrodružství ve mně.
Tajemství pod lavicí
Pod lavicí leží lístek,
poskládaný pečlivě,
a já přemýšlím, kdo ho psal,
a jaké tajemství v něm dřímá živě.
Možná že je to vzkaz kamaráda,
možná jen zapomenutý sen,
a když ho tiše rozložím,
najdu tam obrázek stromu a dětský den.
Najednou celá třída
není jen místo učení,
je to svět příběhů skrytých
a kouzelného tvoření.
Plamínek odvahy
V mém srdci hoří plamínek,
malý, ale vytrvalý,
když přijde strach či pochybnost,
vždy mě vede dál a dá mi sílu neznámou v dáli.
Někdy jen tichounce žhne,
jindy září jako den,
ale nikdy nezhasíná —
je můj tichý, statečný sen.
A když stojím před úkolem,
co vypadá příliš velký,
plamínek mi připomene,
že velcí byli kdysi taky malí chlapíci a děvky.
Podzimní průvod
Spadané listí tančí
v barevném karnevalu,
každý lístek ví přesně,
jaký má svůj krok a náladu.
Vítr jim hraje hudbu,
stromy jim tleskají,
a když jdu tou alejí,
zdá se, že mě vítají.
V té chvíli cítím zvláštní klid,
co v srdci dlouho zůstává,
podzim je mistr malíř,
co svět barvami poskládá.
Pozdrav ze světa ticha
U rybníka v ranním chladu,
když všechno kolem spí,
sedím tiše na břehu
a pozoruju, jak voda dýchá v měkké tmě z ranního mléčí.
Najednou se objeví rybka,
vystrčí malou ploutev ven,
jako by říkala: „Dobré ráno,
vítej v našem vodním den.“
A já si uvědomím v tichu,
jak krásně svět plyne dál,
aniž by čekal na velké činy —
stačí, když ho máme rád.
Opičí plán
Na větvi sedí opice
a vymýšlí svůj plán,
jak ukradne banán z košíku,
který hlídá starý pán.
Skáče z větve na větev,
tichá jako stín,
ale pan domácí se směje:
„Já tě znám, já se nezmýlím!“
Nakonec dostane banán
jen tak – bez trápení,
protože někdy špetka laskavosti
je lepší než chytání.
Most mezi světy
Na kraji města stojí most,
co spojuje dva světy,
na jedné straně ruch a hluk,
na druhé klidné věty.
Když po něm jdu, přemýšlím,
kolik lidí po něm prošlo,
kolik snů a nadějí
v něm tiché místo našlo.
Most není jen kus železa,
je to příběh všech z nás,
co spojuje minulost s budoucností,
a učí vážit si přítomných krás.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Jsou básně vhodné pro žáky 5. ročníku?
Ano, mají bohatší obraznost, delší verše a témata odpovídající jejich věku.
Mohou se použít v recitační soutěži?
Určitě — jsou dostatečně reprezentativní a nabízejí výrazovou variabilitu.