Sluníčko na schodech
Ráno sedí sluníčko
na studených schodech,
kývá hlavou na vrabečky,
co si cvrkají v průvodech.
Když pak vstoupím do dne já,
pozdraví mě tiše,
je to malý zlatý přítel,
který světlo všude píše.
Kočičí návštěva
Za oknem mi mňouká kočka,
asi chce jít na výlet.
Nese si mou oblíbenou
zvonečkovou tajnou píseň let.
A když vstoupí do pokoje,
dělá, že je královna,
každou židli zabere si —
prostě kočka salónní a pánovna.
Podzimní kapsa
Do kapsy jsem schoval list,
co našel jsem na cestě,
zlatý byl a trochu křehký,
jako slunce v pozdním štěstě.
Když ho doma vyndal jsem,
zvlnil se jak malé přání,
podzim šeptal: „Vzpomeň si,
že krása bývá k zastaání.“
Moje rychlá tužka
Tužka běhá po papíře,
rychlá jako mrak,
kreslí domy, věže, strom,
a tisíc malých znak.
Když ji držím za chviličku,
všechno kolem ožívá,
a i když udělám čárku křivou,
kreslení mě bavívá.
Větrný tanec
Vítr tančí u potoka,
vodě šeptá, jak se má,
přehazuje jí po hladině
trávy, co mu vítr dá.
A když začne tancovat,
i listí se přidává,
náhle jako by celý svět
s větrem drobně zpívával.
Statečná kapka
Kapka spadla z velké vody,
bála se však výšek moc,
ale přesto letěla dál,
vždyť ji čeká dlouhá noc.
Když dopadla na parapet,
cinkla lehce jako sen,
řekla si, že odvaha
je najít cestu každý den.
Ranní sprcha stromů
Ráno les se probouzí,
rosou celý pokrytý,
pavučiny lesknou se
jak šperky čerstvě vyrytý.
Stromy stojí tiše v mlze,
vůně vlhká, pokojná,
příroda si dává sprchu,
aby zůstala skvostná.
Hodiny na poličce
Hodiny si tikají,
tak tiše jako dech,
počítají ráno, večer,
čas ukrytý v lidech.
A když jednou zastaví se,
svět se nezastaví sám,
jen připomene nám tichounce,
jak málo pozor dáváme dnům a krásám.
Deštivý klobouk
Na chodníku klobouk spí,
déšť mu bubnuje tiše,
každá kapka do něj píše
písničku, co nikdo neslyší.
Když ho vítr nadzvedne,
zasměje se louže malá,
i obyčejná šedá chvíle
najednou je celá hravá.
Snídaně pro mrak
Na obloze bílý mrak
snídá slunce z talíře,
kousek světla, drobek dne
spadne dolů na náměstí.
Lidé jdou a netuší,
že jim mrak dnes zamával,
a že ranní jasný úsměv
právě on jim daroval.
Tichá lavička
Lavička má volné místo,
čeká, kdo si přisedne,
poslouchá jen kroky stromů,
co den kolem proklouzne.
Když si sednu, šeptá mi,
že tu bylo tisíc snů,
každý z nich tu chvíli bydlel,
než se vydal do dnů.
Papírová loďka
V kaluži se houpá loďka,
papírová, lehká dost,
pluje světem chodníků
a má odvahu i radost.
Než ji slunce vypije,
stihne vidět kus světa,
i malá věc, když se nebojí,
velké cesty nalétá.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Pro koho jsou tyto básničky určené?
Jsou vhodné především pro děti na 1. stupni základní školy.
Mají všechny básně přesně dvě sloky?
Ano, každá báseň má dvě sloky podle zadání.
Hodí se básničky k recitaci?
Ano, jsou krátké, rytmické a snadno zapamatovatelné.
Lze je použít ve školní výuce?
Ano, jsou vhodné do hodin českého jazyka i literární výchovy.
Obsahují básně složitá slova?
Ne, jazyk je jednoduchý a přizpůsobený dětskému čtenáři.
Mohu básničky dále rozšiřovat?
Ano, lze přidat další sloky nebo navázat vlastní tvorbou.
Jsou vhodné i pro mladší děti?
Ano, s pomocí dospělého je zvládnou i předškoláci.
Pomáhají rozvíjet fantazii?
Ano, pracují s obrazností, představivostí a jemným humorem.
