Báseň pro 5. třídu

Hodné děti

J. V. Sládek
(2 sloky, lehká básnička pro děti na recitaci)

Tak hodných dětí už nebude,

svět světem co bude státi,

jak Frantík, Tonda, Prokop, Vít,

když na vsi začnou si hráti !

~

Tak hodných dětí už nebude,

jak Nána, Mařka a Cila ;

jen honem, honem, matičko,

bych mezi nimi už byla ! —

Hle, slunko vyšlo

J. V. Sládek
(3 sloky, báseň k recitaci)

Hle, slunko vyšlo nad hory

tak vesele, tak zlatě ;

ty ještě spíš, mé srdéčko,

já v rose čekám na tě.

Já v rose čekám studené,

jíž kvítí obsypáno;

ó zbuď se, zbuď, mé srdéčko,

vždyť je tak krásné ráno !

~

Slyš skřivánka, jak hlaholí,

slyš konopku tam v háji ;

zda rozumíš, co druhu druh

ti ptáci povídají ?

Ten skřivan i ta konopka

a píseň sedmihláska ? —

To v hrudi plesá, srdéčko,

jim láska, láska, láska.

~

I ať se jiní scházejí,

když měsíc, hvězdy svítí,

já v zlaté záři slunečné

chci za ruku tě vzíti ;

vzít za ruku tě, srdéčko,

a hledět v oči tvoje,

by celý svět to uviděl,

jak moje jsi, jen moje !

Holoubek

J. V. Sládek
(4 sloky běsně k recitaci)

Ulét' mi sivý holoubek,

zmizel pod kvetoucím hlohem,

ulétlo moje srdéčko,

ani mi nedalo s bohem —

ulétlo, zalétlo, Bůh ví kam,

co se tě, srdéčko, nahledám !

~

Hledala bych tě světa kraj,

chodila zeměmi všemi,

hledala bych tě za mořem,

ale ty's hluboko v zemi. —

U zídky kvete bílý hloh,

tam spí tak tvrdě můj zlatý hoch.

~

Vyrostla tráva zelená

pod bílým, kvetoucím hlohem,

tam spíš, můj sivý holoubku,

buď s bohem, buď s bohem, buď s bohem !

Ó ty bys přiletěl, kdybys jen moh',

kdyby tě nedržel ten ostrý hloh.

~

To trní, lidé, utněte,

tu hustou trávu skoste,

ze země bejlí vzejde zas,

srdéčko nevyroste.

Jsem v světě samotna, on v hrobě sám,

on ke mně nemůže, já půjdu tam.

Chudý hoch

Josef Václav Sládek
(4 sloky básně pro děti na recitační soutěž)

Jsem chudý hoch, až za vsí bydlím kdes

ve staré chaloupce, již stavěl děd

a byl tam živ, jak my jsme živi dnes,

můj otec, matka a nás dětí pět.

Tak volný je tam pohled do nebes

a vzdálen tak ten celý širý svět.

~

My u nás jíme jenom černý chléb,

můj otec pracuje, má matka též;

pluh mého otce a mé matky cep

vždy oral, mlátil jenom cizí rež,

z níž klas k nám nepřišel; — ni cizí hřeb. —

Však pod krov též k nám nevstoupila lež.

~

Má matka modlí se, však nepláče,

když otec unavenou chýlí skráň;

u chudých nemůž býti jináče,

jest u nás v rodu už ta tvrdá dlaň.

I ze mne chce mít otec oráče;

mně matky líto, však jsem hrdý naň !

~

Jsem chudý hoch a nuzný mám jen šat,

však pro náš stav je toho šatu dost;

jej děd měl, otec, dost mne bude hřát

přes zim a lidských očí mrazivost.

A otec můj mi nemoh' více dát

než prostý mrav a prostou poctivost.

Statný jonák

J. V. Sládek
(4 sloky básně pro děti na recitační soutěž)

Přec ve světě bych nejraděj'

byl kovář s celou duší;

on do žhavého železa

tak silnou rukou buší

a nechce-li se dělit

a nechce-li se celit,

on jednou ranou mohutnou

je rozrazí, neb skruší !

~

Však byl bych také rolník rád,

vždy na své půdě stoje,

na vlastní roli poháněl

bych statné koně svoje,

svou setbu měl a sklízi

a přišel-li kdo cizí

a chtěl by mi jen hroudu vzít,

bych „Vari !" řek' — „je moje!"

~

A také bych si líbit dal

být králem velké říše;

můj trůn nad židlí poctivce

by nestál o píď výše;

kdo nuzný, měl by chleba

a každý, co mu třeba

a každý měl by právo své

a žehnal by mi tiše.

~

A přece budu ve světě

jen jak to osud velí;

však osud vzíti nemůže,

co srdcem být jsme chtěli:

jít ku předu a stále,

být v práci vytrvalé

dnes čacký hoch, pak statný jun

a v životě muž celý !

Popelář

napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok, vtipná báseň pro děti k recitaci)

Já bych chtěl být popelářem,

dnes vidím, že je to, to pravý,

na stupátku on se vozí,

a už z dálky lidi zdraví.

~

Městem jezdí křížem krážem,

zná všechny uličky,

a popelnice v každém domě,

a všecky ty lidičky.

~

Oranžovou vestu on má,

nemusí se stydět,

a zákazy, nezákazy,

všude je ho vidět !

~

A když je venku zima,

prší, lidi na něj volají,

ochutnejte, pro zahřátí,

slivovičku mu dávají !

~

Na svačinu má kus masa

a k tomu pivo pije,

ve škole měl nic, moc známky,

a přece si dnes šťastně žije !

Učitelka

napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)

Říkají mi, že jsem děcko,

ale já mám pocit, že už jsem dost velká,

abych se mohla rozhodnout,

že budu učitelka.

~

Já vím, že to nemaj lehký,

děcka, dnes jsou drzí,

někdo tu školu sponzoruje,

učitel, no, že ho to moc mrzí !

~

U tabule děcko stojí,

nic neví, jen se směje,

Taťka mě chce na vysokou,

spravedlnost, kde je ?

~

Osobně půjde k řediteli,

takhle to nemá cenu,

ta učitelka, že nic nenaučí,

prej, chtělo by to změnu !

~

Na tohle jsem připravená,

do karate chodím,

a tatínek může přijít,

oknem ho vyhodím !

Čím budu

napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)

Je to všecko jak v divadle,

vezmeš roli a máš kliku,

vybereš si bohatého,

zakoulíš a jseš v balíku !

~

Ale než ta role přijde,

musíš pilně trénovat,

gramatiku i matiku,

tak to holka musíš znát !

~

Taky trochu změpisu,

kam si jednou vyrazíš,

chemie se taky hodí,

to když třeba narazíš !

~

Začni třeba recitací,

vybrat správně si musíš,

výslovnost a výraz tváře,

před zrcadlem se naučíš !

~

A pak první obecenstvo,

spolužáci nesmí spát,

texty básní neposlouchaj,

s nima musíš jinak hrát !

Taky možnost

napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)

Maminka mi povídala,

už nejsi přece holka malá,

nikdo že mě nenutí,

ale přišel čas na vážné rozhodnutí !

~

Za chvíli už škola končí,

a dostaneš občanku,

nějak že se člověk živit musí,

když nežije na zámku !

~

Nedělám si iluze,

na vysokou, že bys dosáhla,

vyučit se, není špatný,

snad někam bys to dotáhla !

~

Ale mě se mamko doma líbí,

jsem spokojená docela,

vstávat ráno do fabriky,

no, to bych vážně nechtěla !

~

Těch pár pátků se mnou vydrž,

pak pořídím si dětičky

vezmu dávky a přídavky,

já přece nejsem hloupá, lidičky !

Mateřinka

napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro děti)

Já, už jako malá holka,

s panenkama jsem si hrála,

ony byly jako živé,

když jsem s nimi rozmlouvala.

~

A tak bylo celkem jasné,

že nemusím jenom snít

ve škole až se mě zeptaj,

čím bych chtěla jednou být ?

~

Je to jasné rozhodnutí,

představit si dovedu

budem chodit na procházky,

a já ty děti za ručičku povedu.

~

Napřed musíš do hudebky,

tam se učit na něco hrát,

a pak taky recitovat,

správný přednes musíš znát.

~

To je taky hlavní důvod,

dnešního zde snažení,

vybrat si správné obecenstvo,

tak, co říkáte, vážení ?

Máj

Josef Václav Sládek
(5 slok, báseň o jaru k recitaci)

Máj, máj, máj,

na housličky hraj!

Každý ptáček hnízdo staví,

černý, modrý, popelavý,

jest jich plný háj.

~

Hej, hej, hej. hřej,

slunéčko, hřej !

Mušky budou tancovati,

komár bude také hráti,

roháč vedle něj.

~

Brum, brum, brum,

to je shon a šum !

Kdo má nerad hudbu muší,

ať si zacpe obě uši,

ať si zavře dům.

~

Čik, čik, čik !

Co to za povyk ?

To ta vlaštovička milá

s jarem se k nám navrátila,

vrabci strhli křik.

~

Tluk, tluk, tluk,

slyš křepelku z luk !

Na noc k lesům letí vrána ;

písnička je dozpívána a teď ani muk !

Žitný klas

Josef Václav Sládek
(5 slok básně pro děti na recitační soutěž)

To není rytíř z pohádky,

jenž polem zdraví vás,

to zpívá šumnou písničku

si švarný žitný klas !

A každý, kdo jej uhlídá,

jen hezky vzdej mu čest,

neb jeho velkou družinou

se živí, kde kdo jest.

~

Kdo miliony vojáků

z vás viděl v boj se brát ?

Ó, z nás jich nikdo neviděl

a není o co stát !

Však viděli jsme klasů voj

se třást, jak vítr vál,

a přec byl každý větší rek,

než sám pan generál !

~

Druh podle druha stojí tu

a kryjou pláň i stráň

a dobývají celý svět

a žádný nemá zbraň.

Druh podle druha stojí tu,

na miliony hlav

a s nebes modra skřivánek

jim zpívá na pozdrav.

~

A kdo jde kol, se usmívá:

„Buď, vojáci, vám zdar !

neb každý nese v tlumoku

k nám domů boží dar;

ten bílé mouky pro lidi,

ten černé kravkám zas.

Ó, naděl Bůh ! a požehnán

buď každý žitný klas !

~

Co v potu tváře oráč sil,

on vrátí nastokrát;

kéž rok co rok tak bohatě

jej vidět v poli vlát !

A rok co rok a na věky

ať každému dá chléb.

A klobouk dolů ! — ze stodol

až uslyšíte cep."

Komedie

J. V. Sládek
(5 slok básně k recitaci pro děti)

Trubky troubí, buben bije,

večer bude komedie !

na bidlech a na provaze

zrovna, jak to hrajou v Praze.

~

S medvědem a vlkodlaky,

s opicemi, hady, draky,

s paňácou a jeho tátou,

s královničkou celou zlatou.

~

Takové jste jaktěživi

neviděli u nás divy; —

komediant starý tuhle

všecko má to v jedné truhle !

~

Nesejde mu na diváku, —

každému dá po zlaťáku,

kdo to víko truhly zvedne,

a to vše tam spatří — ve dne.

~

Ale až jen večer bude,

vytáhne to všecko všude !

A kdo se chce podívati,

za vše jenom krejcar platí !

Vraník

J. V. Sládek
(5 slok básně pro děti na recitaci)

Můj koníček vraný

jako malovaný,

hopsa, hejsa, hej !

nožky pěkně zdvíhá,

ušima si stříhá,

hopsa, hejsa, hej !

~

Dlouhá černá hříva

po větru mu splývá,

hopsa, hejsa, hej ! —

podkovky mu zvoní,

jiskra jiskru honí,

hopsa, hejsa, hej !

~

Můj koníčku vraný,

jako malovaný,

hopsa, hejsa, hej !

až tě osedláme,

kam se podíváme?

hopsa, hejsa, hej !

~

Rozjedem se v poli

přes hory a doly,

hopsa, hejsa, hej !

rozjedem se letem

širokým světem,

hopsa, hejsa, hej !

~

Žeť se rozjedeme,

kam se rozjet chceme,

hopsa, hejsa, hej ! —

Tak, můj vraný koni !

Ať si nás kdo honí,

hopsa, hejsa, hej !

Kuráž

J. V. Sládek
(5 slok básně pro děti na rictační soutěž)

Kdo chrániti nám bude dům

a špýchar, chlév a sad,

až hlidati je přestane,

kdo hlídal dosavad ? —

Kdo bděl tu jako věrná stráž

všem zlobným škůdcům vzdor:

náš věrný soudruh, přítel náš,

náš Kuráž, všech psů vzor !

~

Ba, že to není sprostý pes,

jak po Čechách jich dost,

co ke každému lísají

se za úsměv a kost !

Ba, že to není sprostý pes,

on ubrání svůj dům

i proti cizím zlodějům,

i proti jejich psům.

~

Na statku se nám narodil

a má to za svou čest,

on vi, co statku náleží,

a kdo tu doma jest.

A mnohou ránu utržil,

jak dnem i nocí bděl; —

ba, hospodář by poslední

s ním kůrku dělit měl !

~

Kdys míval zuby z ocele

a v tlapách sílu lví,

však nyní hlas mu selhává

a hlava šediví.

A ze všeho mu zbylo jen

těch dobrých očí pár: —

náš přítel ze všech jediný,

náš Kuráž už je stár !

~

A kdo nám bude chránit dům

a na škůdce mít hon ?

Ba, v domě bude mladší pes

a na výměnku on.

Však do smrti se dobře mít

tak bude jako dnes.

A po něm bude Kuráž zvát

se zas ten mladší pes !

Jsem Čech

Josef Václav Sládek
(5 slok básně pro děti k recitaci)

Jsem Čech — a věřte, Čechové

jsou dobrý, čacký lid,

a kdo to říká, na svůj rod

že nemám hrdý být ?

~

Jak jiní mám svůj rodný kraj.

své matky krev a řeč,

jak jiní umím držet pluh

i kladivo a meč !

~

A já se v Čechách narodil

a zůstanu, kde jsem !

já též dvě zdravé ruce mám

a srdce pro svou zem !

~

A pyšným-li kdo nad námi.

má vlast je hrdou též:

však naši také vyhráli

tak mnohou slavnou řež !

~

A domov svůj si ubránil

až do dnes věrný Čech,

a dá-li Bůh, vlast uchrání

i dál od škůdců všech !

Zpěváci

Josef Václav Sládek
(6 slok básně pro děti k recitaci)

Do rána do šera,

celý den boží

zpívají ptáčata

v poli a hloží.

~

Pěnkavy v zahradě,

kosové v lese,

skřivánek písničku

k nebi až nese.

~

Písnička, perlička

na poslouchání,

ti malí zpěváci

nic nechtí za ni.

~

Dokud jim prostírá

slunéčko léta,

za ni by nevzali

poklady světa.

~

Ale až na zimu,

v sněhu a mrazu,

dáme jim dukátků

nového rázu:

~

Žitečka, zrnéčka

pšenky jak zlato,

budou zas na jaře

zpívati za to.

Hezký dvorec

Josef Václav Sládek
(6 slok lehké básně pro děti k recitaci)

Střecha na spadnutí,

vrata s háku,

na dvoře jak večer

po jarmarku.

~

Zásep jako cesta

nemetená,

okna pavučinou

ověšená.

~

Sedlák omrzelý

jenom brouká,

selka upeřená

z okna kouká.

~

Telata a krávy

bučí hlady,

volkům vylézají

kosti zády.

~

Ať se už to s prací

jak chce daří,

vrabci, myši, chasa

hospodaří.

~

Na osení husy,

koza v zelí: —

hezčího jste dvorce

neviděli !

Důvěra v Boha

Josef Václav Sládek
(6 slok básně k recitaci pro děti)

Kdo Boha má za pevný hrad,

nic nemusí se zlého bát,

i v bouři může kliden být,

neb nad ním Bůh svůj drží štít.

~

Zlých úklady a zlobný čin

jak sítě tkané z pavučin

On jednim dechem spřetrhne

a v záhubu je uvrhne.

~

Jak perla skrytá v ústřici

je ctnost v tvém srdci zářící;

ať neznána, — z tmy bezedné

On k záři své ji pozvedne !

~

On miliony řídí hvězd,

— kdo vyzkoumal kdy Jeho cest ? —

a nad ptáčaty má svou stráž,

On řídí také osud náš.

~

On zná i naši každou tíž,

čím přítel dál, tím On je blíž,

On setře každou slzu s řas

a změní noc na jitřní jas.

~

Nad vrchy, doly, vodami

jest Jeho ruka nad námi;

jen spolehejme pevně Naň,

a dál se Jeho vůle staň !

Švarná selka

Josef Václav Sládek
(7 slok básně k recitaci)

Mladá selka Kymličkova,

to je selka veselá,

od Plzně až do Přerova

žeť by rovné neměla !

~

Ráno vstane sotva svítá

jako dobrá hodina,

od ruky jí práce lítá,

muž se diví, hrdina !

~

Krávy dojí, koně strojí,

vypraví ho do pole;

večer, i když brambor pojí,

ubrousek má na stole.

~

Vše jí kyne pod rukama,

roste, kam se podívá,

celý den si zpívá sama,

sedlák se jen usmívá.

~

Umí sít a žíti taky,

sebrat hrst i z pod hloží,

a když vystupují mraky

jako chlap to naloží.

~

Kdo ji viděl hlavu sklánět,

ten ať mi to dokáže; —

kde co v světě třeba shánět,

muži dodá kuráže !

~

Tak tu selku Kymličovu

jednu každý na statek, —

od Plzně až ku Přerovu

to by pak byl dostatek !

Laňka

J. V. Sládek
(7 slok, báseň k recitaci)

Koval jsem, koval

podkovičku

pro laň, co běhá

po lesíčku.

~

Podkova hezká,

zlatá, drobná; —

ta laňka byla

přeozdobná.

~

Mnohý se potkal

s krásnou pannou,

kdo, v lese, s laňkou

okovanou?

~

Jest okovaná

jen ta moje,

ona mi skočí

do pokoje.

~

Ona mi skočí

do komory,

zavru tam laňku

na závory.

~

Ať do komory,

do světničky, —

budou ji zvonit

podkovičky.

~

Vše bude zářit,

kam jen skočí,

budou jí svítit

nožky, oči.

Hosti

J. V. Sládek
(7 slok básně k recitaci)

Koho pán Bůh pomiloval,

tomu přijde host ; —

nám se to tak na neděli

stalo pro radost.

~

Ráno klepal před svítáním

posel z Chudenic,

ke snídání s dětmi teta,

potom přijel strýc.

~

K jitřní, cestou do kostela,

slábla kmotra z Luk,

kmotr za ní, ptal se na ni,

— dědka hledal vnuk.

~

K velké přišel hajný hlásit

návštěvu nám ctnou :

paní lesní Podjablecká

přijde s rodinou.

~

U oběda, u svačiny

dětí jako much ;

dík, že na mžik přišel ženich,

— inu žehnej Bůh !

~

Večer vpadla, kdy to bude,

sousedka se ptát,

na táčky pak dědův z vojny

přišel kamarád.

~

Ba, že nás ten dobrý pán Bůh

pomiloval dnes. —

V noci štěkal na dvorečku

sousedův nám pes.

Červánek shas

Josef Václav Sládek
(8 slok, báseň pro děti, recitace)

Červánek shas a vane chlad

a čas je jít a čas je spat,

ať jde kdo nerad, nebo rád.

~

Jdeš rád, či nerad? — což já znám,

já vím jen, že jde každý sám

a každý jde a nevi kam.

~

Já vidím jen se hvězdy mžít

a vidím v trávě rosy třpyt;

to slzy těch, kdo musí zbýt.

~

A kéž by každý z jdoucích těch

jen ticho šel jak vánku dech,

by nikdo stesku nezaslech'.

~

Tak, se stromu jak padá květ,

jak padá strom pod tíží let,

neb jedním bleskem sražen hned!

~

Co, hrstko prachu, žehráš tak?

o co jsi víc, než v poli pták

a o co víc, než letní mrak?

~

Co, hrstko prachu, víc chceš mít,

než po práci a pláči klid?

kdo přišel, ten zas musí jít.

~

A za tebou když smrt i svět,

rci, zda bys chtěl se vrátit zpět? —

Co nechceš tomu rozumět?

Čmelák

Josef Václav Sládek
(8 slok, báseň pro děti k recitaci)

Celý boží dlouhý den

nad papíry jako mol,

ani pohled z okna ven,

až jde z toho hlava kol.

~

Oknem slunko zableskne —

teď už toho, brachu, nech ;

přece jenom zasteskne

člověku se po lidech.

~

Zde však není veselo,

kam pak sem by zašel host ;

jednomu se nechtělo,

druhý má sám svého dost.

~

Mlč, ty starý mrzuto,

co pak jsi to zahučel ?

Věru, sotva řeknu to,

host pod oknem zabzučel.

~

Potom hezky zaklepal

do zavřené vyhlídky:

čmelák! — kde pak se tu vzal ?

ah, — na okně na kytky !

~

Nu, jen dále. — vzácný host,

a tak z dálky, zrovna dnes !

Co pak dělá venku hvozd,

co pak dělá naše mez ?

~

Bručí, bručí. — divný druh,

jako starý kamarád;

nahučí ti toho v sluch,

ale máš ho přece rád.

~

Dík, bručále rozmilý !

ač jen mžik jsi poseděl:

ani bych byl, pochvíli,

že tam jaro, nevěděl!

Píseň

Josef Václav Sládek
(8 slok, báseň o jaru k recitaci pro děti)

To bylo v krásný jarní čas,

skřivánek zpíval, metal klas;

já měla modrou sukničku,

však otce ne, ni matičku. —

Ó jaro, ó mé jaro !

~

Můj starší bratr ten mne ved',

nás bylo doma krků pět;

červeně, bíle kvetl sad,

my vešli jsme do černých vrat.

Ó jaro, ó mé jaro !

~

Pan dozorce měl přísný zrak,

leč na mne pohled' vlídně tak:

»Sic ještě dítě, — ale vzrost —

a práce dost a práce dost.«

Ó jaro, ó mé jaro !

~

Mne postavili ke stroji,

pak v dozorcově pokoji

jsem uklízela tu a tam;

on byl tak stár a byl tak sám.

Ó jaro, ó mé jaro !

~

Můj bratr k tomu nebyl slep,

že jedla jsem s ním bílý chléb,

leč, kdo mne jiný uviděl,

ten každý mi tak záviděl —

Ó jaro, ó mé jaro !

~

Můj bratr řekl, — váz' mu hlas:

»Ty domů půjdeš k dětem zas

a k černé kůrce. — Děvče ctné...«

A já jsem řekla: Ne a ne !

Ó jaro, ó mé jaro !

~

A tak to přišlo, nevím jak —

Upíral každý na mne zrak,

jen bratr jak by neviděl,

snad že se za mne zastyděl —

Ó jaro, ó mé jaro !

~

A já byla tak veselá,

já z lidí strachu neměla.

Ó moje modrá suknička —

Jen co by řekla matička!

Ó jaro, ó mé jaro!

Cvrček

Josef Václav Sládek
(9 slok, báseň pro děti na recitační soutěž)

Kdo to zpívá na té mezi,

až to polem hlaholí ?

A pan zpěvák, kdež pak vězí,

zeptat-li se dovolí ? —

~

„Zeptáni je dovoleno,

za to se nic neplatí,

víc-li má být poslouženo,

račte sami hledati.

~

Pod lupínkem, v stínu květů

mám svůj hezký budníček

drobný, malý, že by se tu

neprovlék' váš malíček.

~

Slunéčko když svitne polem,

vyjdu sobě ze vrátek,

a jak se co šustne kolem,

hup ! — jen domů nazpátek !

~

Lidé o mně slýchající

zvou mne cvrčkem ošklivým,

a kdybych měl pravdu říci,

ani se jim nedivím.

~

Pán Bůh stvořil polní kvítí,

motýlů pel zářivý,

a když chtěl už cvrčky míti,

já jsem cvrček poctivý !

~

Hezký nejsem jako panic,

jak tu sedím u domu,

ale nejsem dlužen za nic,

nezávidím nikomu.

~

V bezpečí a beze škůdce

za vedra i za chládku

sedím ve své vlastní budce,

dbám si svého pořádku.

~

Spokojen se na svět dívám,

živ od svého zrnečka,

rolníkovi k práci zpívám

z veselého srdéčka.

Střízlík

J. V. Sládek
(9 slok básně pro děti k recitaci)

Ve smrčině, doubravině

jenom se to kmitne,

jako v mžení do lupení

zlatý paprsk svitne.

~

A jak letí, neslyšeti

ruchu od křidýlek,

jenom tiká, tiká, tiká

jakýs všudybylek.

~

Když ho přece na větévce

spatříš, nebo v mechu,

jak tu šuká, ťuká, muká

v spěchu, bez oddechu !

~

Špetka peří, — kdo to věří ?

— je to zrovna k smíchu ! —

že v tom tvoru vidět boru

nejstatnější pýchu !

~

Ba, že silou nezadá si

orlu, ptáků králi,

chrabrý, čilý, roztomilý

ten náš střízlík malý !

~

V létě, ráji, což se mají

k světu všichni ptáci,

ale když pak na podzimku

vichr zaburácí !

~

Řeknou: „Vale ! — nad vše stále

dobré bydlo platí." —

On však řekne: „Zůstaneme,

budeme se rváti !"

~

A když rázem zima mrazem

ustraší i lidi,

se střízlíkem, trpaslíkem,

pranic nepořídí !

~

Proti sněhu, vichrů šlehu

má on vůli svoji

a v tom malém, drobném tílku

silné srdce k boji !

Král Honza

J. V. Sládek
(10 slok básně pro děti na recitační soutěž)

Kdys byl Honza král

a on kraloval,

že ho sedlák na svém stole

hrudkou maloval.

~

Jeho celá zem

rájem byla všem

a v tom ráji nejšťastnější

on na trůnu svém..

~

Ráno si naň sed',

žezlo svoje zved'

a dvořanům narovnával

nakřivený hřbet.

~

Byl-li žebrák zde

žádat právo své:

„Kdyby mne to říši stálo," —

Honza vzkřik, — „je tvé !"

~

Po té práci rád

šel se nasnídat,

ale děcko v celé zemi

nesmělo mít hlad.

~

Krajíc svůj si vzal,

řek': — „Jsem sice král —

Na! — sedláče, jez ty první,

ty's ho vyoral."

~

Měl své vojsko též

a to byla řež,

když se tak někomu chtělo

do Čech na loupež !

~

Po vojně však řek':

„Každý z nás byl rek, —

do krabičky s jenerály !"

Běda mu, kdo cek'.

~

Domů každý zas

navrátil se v čas

orat, kovat, děti chovat,

sbírat boží klas.

~

Tak to bylo, když 

Honza měl svou říš'. —

Je to už jen ve pohádce

a tak dávno již !

Babička

J. V. Sládek
(11 slok, báseň k recitaci)

Babičko, ach bábo naše,

bála jste se satanáše !

~

Od rorátů třemi sloupky

hnala jste ho od chaloupky ;

~

velkonoční rosou novou

a tou křídou tříkrálovou ;

~

od Božího těla věnci,

klokočemi na růženci.

~

S kravským chvostem, koňskou nohou

vytáh' ze vsi duši mnohou.

~

K vám však byla marná chůze,

satanáš se bál vás tuze.

~

Ale přece, bábo milá,

pekel moc vás podskočila.

~

Toho jste se nenadála,

když tak hezky dcerky vdala,

~

do světnice k vám že v mžiku

přijde diblík po diblíku.

~

A že bude jich tam v krátce

jako kuřat na ošatce.

~

A vy pipláte je všady:

„Staloť se to z boží rady !"

Myslivecký mládenec

J. V. Sládek

(14 slok, báseň na recitační soutěž)

Však si také chválil v peří

myslivecký mládenec,

že pan lesný po večeři

nelouskal s ním růženec —

~

Pytlák s oky po revíru,

v „Liščích děrách" paseka ; —

mládenci dnes, u všech výrů,

hlídka byla daleká !

~

Dnes to polmi vzal si maní,

však si cestu ukrátí, —

letos boží požehnání

na každé je souvrati.

~

Žita dosud nekosena,

mez jak břehy na trávu,

klasy muži pod ramena

a těm holkám nad hlavu.

~

Však se dočká, když si vyčká,

i ta prázdná stodola,

na mezi ta křepelička

na žence si zavolá.

~

Klasy mužům pod ramena

a těm holkám přes hlavy,

a ta jedna, zatrolená,

zrovna zde tě pozdraví !

~

Křepelička, neposeda,

vlčí máky na líčku, —

víc ať dobré rány nedá,

té kdo nedal hubičku !

~

Po polednách, na čekání

přece nikdo nechodí ; —

a pan lesní na té stráni,

jako když tam uhodí !

~

Však se na tu polní krásu

přišel také podívat ;

jak by na lán zlatých klasů

nemusel se usmívat ! —

~

Křepelička ztichla v poli,

ale, kdo by to byl řek' :

tam, hle klasů nad vrcholy

— tisíc láter ! — tetřívek !

~

Pírka lesklá, rozdvojená,

více vidět nemnoho ; —

nebýt kůže vybarvená,

byl by střelil do toho !

~

„Však se s ním, ba u Huberta,

setkám lepší pohodou ! —

...Škoda prachu ! kýho čerta,

u nás je to za vodou !"

~

Přejel kníry, v „Liščí díře"

sám si látra spočítal ;

mládence v tak dobré míře

nikdy večer nevítal.

~

Řek' jen zvolna po snídání:

..Do polí ten odnesa,

sedlák, chodí na čekání, —

lesník patří do lesa !"

Koleda

Josef Václav Sládek
(23 slok básně k recitaci pro děti na recitační soutěž)

My malí kolednici

jsme z dálky přišli k vám

a noviny vám nesem,

co udály se tam.

~

Je pravda každé slovo

a žádné slovo lež;

my zazpíváme rádi,

vy poslouchejte též:

~

Až z Betléma jsme přišli,

tam všecko plesá dnes,

jen jeden tam se mračí,

to král je Herodes.

~

Tam zrodilo se děcko,

jak neviděl ho svět,

to zrovna jako v zimě

by májový byl květ.

~

Žeť bylo, jako kvítek

se v poli rozvije:

byl pěstoun jeho Josef

a matka Marie.

~

A zrodilo se v chlévě,

když noci bylo půl,

a hřáli jsou je v jeslích

jen oslátko a vůl.

~

Však jak se narodilo,

hned o tom vyšla zvěst,

neb nad Betlémem svitla

ta nejkrásnější z hvězd..

~

A celý svět ji spatřil

a dary své tam nes',

a v paláci se mračil

jen ten král Herodes.

~

Jakž neměl by se mračit,

a jak pak by se smál,

když na tisíckrát větší

než on se zrodil král.

~

Ba, v jeslích král byl větší,

než na trůnu kdy žil,

a dary, které dostal,

hned chudým rozdělil.

~

A ovečku kdo přines',

jich pět si hnal i víc

a dukátek měl v kapse,

kdo dříve neměl nic.

~

Ba, od počátku země

tak šťasten nebyl svět. —

Jak Herodes to slyšel,

hned hněvem celý zbled'.

~

Tak rozlítil se velmi;

a krutý rozkaz dal,

by zavražděn v té chvíli

byl chudých lidí král.

~

Však anděl Boží ve snách

to Panně Marii řek'; —

té noci s Jezulátkem

se dali na útěk.

~

A na oslátko sedli

a měli velký spěch; —

tu potkali jsou teprv

nás koledníky z Čech.

~

Neb spatřili jsme také

tu nejkrásnější z hvězd

a do Betléma vyšli; —

však daleko tam jest.

~

Jak Ježíšek nás viděl,

hned řek': „Ty Čechy znám,

těm dát bych měl tak mnoho,

však nic už nemám sám.

~

Já zlato, myrrhu rozdal

už těm, kdo přišli v čas,

vy, Češi, jako vždycky,

jste přišli pozdě zas.

~

Leč přece, dítky, domů

chci aspoň vzkaz vám dát:

že milým Jesulátku

jen ten, kdo vás má rád.

~

A těm, kdo jsou tak chudí

a duší nevinní,

co dobrého kdo dělá,

že mně to učiní." —

~

A Panna Maria libě

se pousmála hned,

a jeli do Egypta,

a my šli do Čech zpět.

~

My malí koledníci

jsme z dálky přišli k vám

a povídáme jenom,

co Ježíšek řek' sám.

~

Ať po jablíčku dáte,

neb co kdo může dát, —

vám splatí Jesulátko

to v nebi tisíckrát.

Jaká báseň je vhodná pro 5. třídu

Pátá třída je ideálním obdobím pro práci s delšími texty. Děti už zvládají složitější slovní obraty, chápou metafory a dokážou pracovat s výrazem. Báseň pro 5. třídu by měla mít jasnou dějovou linku nebo silnou myšlenku, aby dítě vědělo, co sděluje posluchačům.

Důležité je také tempo básně a možnost práce s hlasem. Text by měl umožnit změny intonace, pauzy a emoce, což je pro recitaci klíčové.

Báseň o 4 slokách jako ideální začátek

Báseň o 4 slokách je vhodná pro děti, které s recitací teprve získávají jistotu. Takový text není příliš dlouhý, ale už poskytuje dostatek prostoru pro nácvik přednesu.

• vhodné pro méně zkušené recitátory
• snadnější zapamatování
• ideální pro vystoupení před třídou

Básně o 5 slokách a jejich využití

Báseň 5 slok je v páté třídě velmi častou volbou. Nabízí vyvážený poměr mezi délkou a obsahem a umožňuje dítěti pracovat s gradací textu.

Tyto básně se často používají při školních kolech recitačních soutěží, protože umožňují ukázat nejen paměť, ale i pochopení významu.

Básně 6 slok a náročnější recitace

Básně 6 slok jsou vhodné pro děti, které mají s recitací zkušenosti a nebojí se delších textů. V páté třídě se používají spíše u talentovaných žáků nebo při přípravě na vyšší soutěžní úroveň.

Takové básně vyžadují dobrou práci s dechem, správné frázování a soustředění po celou dobu přednesu.

Báseň 8 slok a práce s delším textem

Báseň 8 slok už patří mezi náročnější texty. Pro pátou třídu je vhodná spíše výjimečně, častěji se využívá jako báseň na recitaci pro 6. třídu nebo druhý stupeň.

Pokud se dítě rozhodne pro takto dlouhou báseň, je důležité rozdělit si text na logické celky a pracovat s významem každé části zvlášť.

Texty básniček k recitaci ve škole

Texty básniček k recitaci by měly odpovídat nejen věku, ale i povaze dítěte. Některým dětem sedí vážnější básně, jiné vyniknou ve vtipných či vypravěčských textech.

• vážné básně rozvíjejí cit pro jazyk
• vtipné básně odbourávají trému
• vypravěčské texty podporují práci s příběhem

Báseň na recitaci pro 6. třídu jako další krok

Při přechodu na druhý stupeň se klade větší důraz na interpretaci. Báseň na recitaci pro 6. třídu už často obsahuje hlubší myšlenky, symboliku a delší souvětí.

Dobrá příprava v páté třídě proto tvoří pevný základ pro další rozvoj recitačních dovedností.