Cesta za horizont
Když ráno slunce po obloze
kreslí svou zlatou linku,
vydávám se po tichých stopách
za modrou dálku v obrázku stínů.
Vítr mě učí poslouchat svět,
mraky mě učí snít,
a kdykoliv ztratím směr,
stačí jen znovu začít jít.
Horizont šeptá tiše dál:
„Vše nové začíná krokem.“
A tak jdu vpřed, i kdyby malým,
život je cesta, ne krátký skokem.
Hlídka u řeky
U řeky stojí starý kmen,
pamatuje léta, kdy voda zpívala.
Na větvi sedí pták a jen
pozoruje, co by řeka povídala.
Někdy je klidná jako sen,
jindy se hněvá, temná, divá.
A přece každý nový den
svou píseň znovu začíná.
Kmen s ptákem hlídku drží dál,
ať přijde bouře nebo ticho.
Nad řekou svět už mnohé vzal –
ale přesto zůstává to jisté: „Něco v nás dýchá.“
Měsíční strážce
Noc si obléká kabát z hvězd,
měsíc se sklání nad městem tiše.
Svou stříbrnou rukou hladí les
a do oken kreslí snivé klišé.
Je strážcem snů i tichých přání,
co lidé ukrývají přes den v sobě.
A když se ztrácí odvážné cítění,
v jeho světle najdeš odpověď skromně.
Tak zpomal dech a zaposlouchej se,
noc má své příběhy bez spěchu.
Měsíční strážce, starý průvodce,
přináší klid do lidského dechu.
Oheň v srdci
Když srdce v člověku zaplane,
není to oheň, co pálí dlaně.
Je to odvaha zvednout hlavu výš,
i když se kolem ozývá křik i kříž.
Oheň nás vede tam, kde se bojíme,
učí nás stát, i když padáme.
Ať jdeme cestou pravou, klikatou,
život je tanec se světlem i tmou.
Tak neboj se ohně, co hoří v tobě –
je to tvá síla, tvá vnitřní touha.
A kdo jí věří, ten nakonec
najde cestu, i když se zdá dlouhá.
Hlas staré knihy
Na polici leží stará kniha,
jíž dotek času nezlomil.
Když otevřeš ji, tiše dýchá
a šeptá příběhy, které svět zapomněl.
Každá stránka vůní listí,
každý řádek pamětí žije,
a když člověk oči přimhouří,
vstoupí do světa, kde vše možné je.
Kniha nám říká: „Čti a víš,
že svět má kouzla ukrytá.“
Stačí chtít a objevíš
odvahu, pravdu i kousek života.
Na prahu jara
Když tají sníh a pod ním zem
začne se znovu nadechovat,
zavoní jaro jemným snem
a nebe začne zpívat nová slova.
Poupata prasknou tichým hlasem,
co říká: „Zrod je vždycky krásný.“
A člověk stojí zas a zase,
překvapen, jak je svět jasný.
Pak stačí jen zvednout zrak,
cítit jaro na špičce prstu.
V každém kroku, v každém taktu
je nový začátek — a kouzlo růstu.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Jak dlouhé by měly být básničky pro 6. ročník?
Ideálně 12–20 veršů, aby žáci trénovali dech, výraz a plynulé čtení.
Jsou tyto básně vhodné i pro recitační soutěže?
Ano, všechny mají rytmus, jasný motiv a prostor pro výraz.
Mohu básně zkrátit?
Samozřejmě, učitelé často přizpůsobují délku úrovni žáka.
Jsou básně tematicky vhodné pro školní výuku?
Ano, obsahují metafory, lyrické prvky i motivy vhodné k literární analýze.
Lze básně použít také v domácí výuce nebo logopedii?
Ano, jsou rytmické a vhodné pro výslovnostní trénink.