Musí nebo musejí

Slovo muset

Dělení slova na konci řádku

Slovo muset se může na konci řádku dělit pomlčkou. Jediný způsob dělení je tento: mu-set.

Správné tvary slova muset

1. osoba jednotné číslo musím, množné číslo musíme.

2. osoba jednotné číslo musíš, množné číslo musíte.

3. osoba jednotné číslo musí, množné číslo musejí i musí

Rozkazovací způsob

Příčestí činné: musel, musil. Tvar příčestí činného musil je v úzu řídký.

Příčestí trpné pro přechodník přítomný, rodu mužského: museje, musejíce.

Příčestí trpné pro přechodník přítomný, rodu ženského a středního: musejíc.

Také se můžete podívat na článek Podstatná jména začínající na písmeno k a dozvědět se další související informace.

Jaký slovní druh je slovo musí

Slovo musí je sloveso. Jde o modální pomocné sloveso (způsobové), které určuje způsob hlavního významového slovesa, které za modálními následuje. Obvykle vyjadřuje povinnost, nutnost nebo příkaz.

Popřípadě nabízíme ještě článek Podstatná jména začínající na D, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.

Verbální substantivum

Slovo muset patří mezi eventivní verbální substantiva, která se mohou pojit také s krátkými reflexivními zájmeny a reflexivními částicemi se a si.[1] Zatímco se v kombinaci se slovesy se a si chovají jako klitika, v kombinaci se jmény se objevují vždy hned za jmennou koncovkou, i když se píšou zvlášť. Analyzovány jsou buď jako slovní klitika, nebo jako vázané morfémy:

Okamžitě se musíš podívat z okna / Okamžitě musíš se podívat z okna.

Okamžité se podívání z okna / Okamžité podívání se z okna.

Na rozdíl od sloves není jejich vyjádření obligatorní:

Okamžitě (se) musíš podívat z okna.

Okamžité podívání (se) z okna.

Příklady: musíš si pospíšit; musíme se rozhodnout; každý musí zemřít; to musíš vidět.

Za zmínku stojí také článek Podstatná jména.

Musí nebo musejí

Správné jsou oba výrazy.[2] Musí nebo musejí je tvar slova muset ve třetí osobě množného čísla a skloňuje se podle vzoru sázet: oni sází –⁠ sázejí, potažmo oni musí –⁠ musejí.

Slovesa 4. slovesné třídy vzoru sází mají v souladu s PČP 1993 ve třetí osobě množného čísla vedle původního tvaru sázejí i nově kodifikovaný tvar sází. Změna je odrazem sklonu jazyka k vyrovnávání tvarů, proto koncovku ‑í ve třetí osobě množného čísla mají totiž oba další vzory této třídy prosit i trpět (oni prosí, trpí).

Koncovky ‑ejí a ‑í jsou stylově rovnocenné:

• otálejí/otálí,
• chybějí/chybí,
• kácejí/kácí,
• rozumějí/rozumí,
• odnášejí/odnáší,
• splácejí/splácí,
• kymácejí/kymácí,
• ztrácejí/ztrácí.

Kvůli jednoznačnému porozumění je v některých případech vhodnější užít širší tvar s koncovkou ‑ejí, např. kolo pohání řemeny –⁠ kolo pohánějí řemeny.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Předpony s z, který přináší další nové pohledy v souvislostech.

Muset nebo musit

Slovo muset má ještě jeden možný tvar, kterým je slovo musit.[2]

Slovo musit je výsledkem kolísání sloves mezi vzory „prosit“ a „sázet“.

Ve 4. slovesné třídě najdeme několik sloves, která kolísají mezi vzory „prosit“ a „sázet“. Patří k nim frekventovaná slovesa bydlit –⁠ bydlet, musit –⁠ muset, myslit –⁠ myslet, z méně užívaných pak kvílit –⁠ kvílet, šílit –⁠ šílet a hanit –⁠ hanět. Historicky k nim můžeme řadit i slovesa další, mj. bujit –⁠ bujet, lačnit –⁠ lačnět, truchlit –⁠ truchlet.

O těchto slovesech se v mluvnicích dočteme, že si zachovala dvě ucelené řady tvarů (jednu podle „prosit“, druhou podle „sázet“). V souladu s platnou kodifikací jsou ve třetí osobě množného čísla rovnocenné tvary:

• bydlí/bydlejí,
• musí/musejí,
• myslí/myslejí,
• kvílí/kvílejí,
• šílí/šílejí,
• haní/hanějí;

V příčestí činném jde o tvary:

• bydlil/bydlel,
• musil/musel,
• myslil/myslel,
• kvílil/kvílel,
• šílil/šílel,
• hanil/haněl.

Frekvenční analýza jednotlivých tvarů však ukazuje, že se tyto původně samostatné řady prolínají a mají tendenci vytvářet řadu jednu (časovanou podle „kompromisního“ vzoru „trpět“, v němž se spojuje paradigma vzoru „prosit“ a „sázet“). Toto kolísání není u všech slov stejné.

Článek Pravopis milý a milí by také mohl pomoci rozšířit povědomí o nové poznatky.

Stylový rozdíl mezi tvary musí a musejí

Ačkoli jsou oba tvary musí i musejí gramaticky správné, v praxi se mohou mírně lišit stylovým dojmem. Kratší tvar musí působí úsporně a je velmi častý v běžném i hovorovém projevu.

Naopak tvar musejí je delší, zvukově výraznější a někdy se využívá tam, kde je potřeba zvýšit srozumitelnost nebo předejít nejasnostem.

Nebo si můžete přečíst článek Pravopis vzpomněl nebo vzpoměl, který úzce souvisí s tímto článkem.

Kdy je vhodnější použít tvar musejí

Tvar musejí se často doporučuje v případech, kdy by tvar musí mohl být mylně chápán jako jednotné číslo. Typické jsou věty s nevyjádřeným podmětem nebo se složitější stavbou.

Příklad: Děti musejí odejít domů včas. V této větě je množné číslo díky tvaru jasně rozpoznatelné.

Také se můžete podívat na článek Pravopis a gramatika slova kdybyste a dozvědět se další související informace.

Musí nebo musejí v oficiálních textech

V úředních, odborných nebo školních textech jsou obě varianty přijatelné. Často však autoři volí tvar musejí právě kvůli jednoznačnosti a formálnějšímu vyznění.

Nejde však o povinnost, ale spíše o stylistické doporučení.

Popřípadě nabízíme ještě článek Cvičení na slovní druhy, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.

Časté chyby při používání tvarů musí a musejí

Nejčastější chybou není volba jednoho z těchto tvarů, ale domněnka, že jeden z nich je nesprávný. To vede k nejistotě a zbytečným opravám správných vět.

Chybou může být také nepochopení významu množného čísla v delších souvětích.

Za zmínku stojí také článek Konná nebo koná.

Musí a musejí ve školní výuce

Ve škole se často zdůrazňuje, že sloveso muset patří mezi slovesa, která mají ve třetí osobě množného čísla dvojí správnou podobu. Cílem je naučit žáky obě varianty rozpoznat a správně používat.

Důraz se klade hlavně na porozumění významu a kontextu, nikoli na mechanické přepisování tvarů.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Určování slova BY, který přináší další nové pohledy v souvislostech.