Citoslovce

Citoslovce ze současné mluvnice

Citoslovce jsou tedy formálně samostatná a v komunikaci i plně sdělná. Jejich význam často závisí na kontextu a intonaci. Citoslovce obvykle nemají žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce se i ve větě často oddělují čárkou, výjimkou jsou citoslovce, která nahrazují přísudek, například žába žbluňk do vody.

Pro citoslovce je typická určitá expresivnost a příznaková fonologická struktura, která se projevuje tím, že v citoslovcích se objevují jinak nepříliš časté hláskové skupiny, jako je například: aj, oj, ju, ks, ksl jbl žbr, gl, pf, ó. Mezi další znaky citoslovcí patří i opakování slabik, například hehe, chacha, kuku atd. Citoslovce vznikají převážně spontánní reakcí, zároveň jsou ale i konvencionalizovaná, to znamená, že podléhají jazykové konvenci.

Citoslovce, je hlavní myšlenka, která vedla k vytvoření tohoto článku. Můžete se dozvědět i širší souvislosti, zde je výběr nejlepších momentů souvisejících s tématem slovní druh citoslovce

Také se můžete podívat na článek Podstatná jména začínající na písmeno k a dozvědět se další související informace.

Skupiny

Obvykle se citoslovce rozdělují do tří skupin. První skupinou jsou citoslovce emocionální. Jak již název napovídá, tyto citoslovce mají vyjádřit emoce mluvčího, které mohou být kladné ale i záporné, specifikované ale i nespecifikované. Některé citoslovce vyjadřují emoce přímo a dá se už ze slova poznat, jestli se jedná o kladnou či zápornou emoci. Příkladem mohou být slova typu: fuj, jupí, sláva, mňam. U absolutní většiny citoslovcí se dá jejich význam určit až po seznámení s kontextem, citoslovce ach například může mít kladný význam, například: ach, to je krása, ale i záporný: ach, to bolí. Důležitá je i intonace, v případě, že je věta pronesena ironicky, se může význam citoslovce zcela změnit. Citoslovce vyjadřující kladné emoce mohou mít náboj radosti (jupí), triumfu (heč), uspokojení (sláva), nadšení (joj), dojetí (ach jo), něžnosti (no ťuťuťu). Citoslovce vyjadřující záporné emoce mohou mít nábor ošklivosti (brr), odporu (fuj), opovržení (ále), nechuti a nespokojenosti (hernajs, hergot), vzdoru (basta), bolesti (au), posměchu (kyš, kyš), smutku (bože).

Druhým typem jsou citoslovce kontaktové, jejichž cílem je navázání různých kontaktů mezi mluvčím a adresátem. Tyto citoslovce mohou být povzbuzovací (hip, hip, hurá), žádací (no tak), upozorňovací (hej), povelová (pozor), pozdravová (nazdar), citoslovce pro kontakt s dětmi (pápá), citoslovce pro kontakt se zvířaty (čiči).

Posledním druhem citoslovcí jsou citoslovce zvukomalebná (= onomatopoická), která napodobují různé reálně existující zvuky. Jako příklad užití zvukomalebných citoslovcí v textu poslouží úryvek z Erbenova Zlatého kolovratu, kde zvukomalebná citoslovce nahradila přísudky: Před chalupou z koně hop a na chalup klop,klop, klop. Zvukomalebná citoslovce tedy vyjadřují zvuky vydávané živými ale i neživými původci. Mezi zvuky vydávané živými původci patří zvuky vydávané hlasovým ústrojím, u lidského hlasového ústrojí se může jednat o smích (hihihi), u zvířecího hlasového ústrojí se jedná o zvuky, které zvíře vydává (haf, mňau). Dále sem patří zvuky vydávané dechovým ústrojím (fí, puf), zvuky vydávané při jídle (zob, chřup, křup), při rychlém pohybu (chňap). Zvuky vydávané neživými původci rozlišujeme na zvuky vydávané při nárazu (bác, bum), při destrukci (třesk, křup), zvuky přírodních úkazů (húú), zvuky vody (cák, žbluňk), zvuky strojů a přístrojů (vrr), zvuky hudebních nástrojů (bzum bzum, fidli fidli).

Zde se dozvíte odpověď na otázku Citoslovce. Podobné téma rozebíráme v širších souvislostech a možná se chcete dozvědět více. Zde je výběr nedůležitějších sdělení k tématu slovní druhy citoslovce a možná tam budou i zkušeností ostatních čtenářů.

K zapamatování

Citoslovce emocionální a kontaktová jsou považována za subjektivní, protože vyjadřují pocity a vůli mluvčího, na rozdíl od citoslovcí zvukomalebných, která jsou vnímána jako objektivní, protože ty jen převádějí zvuk do artikulované podoby.

Je potřeba si uvědomit, že mezi citoslovce rozhodně nepatří neartikulované či částečně artikulované zvuky, jako jsou různé skřeky, vzdechy a výkřiky, které se řadí k parajazykovým prostředkům.

Některá citoslovce vznikla z ohebných slovních druhů, které postupně častým používáním ztratila svou souvislost se základovým slovem. Patří sem výrazy jako: člověče, vole, panebože atd. citoslovce se tedy dají dále rozdělit na vlastní a nevlastní. Vlastní citoslovce mají povahu citoslovcí od počátku na rozdíl od nevlastních, které obvykle vznikly ustrnutím slov v některém tvaru (běda, panebože, panečku)

Citoslovce nemusí být vždy jen jednoslovná, existují i víceslovné výrazy jako je například: basta fidli, k čertu, do prkýnka.

Za zmínku stojí také článek Slovní druhy.

Srovnání částice a citoslovce

Řada lidí si částice a citoslovce stále zaměňují. Situaci nepomáhá ani to, že některá slova mohou být současně částicemi i citoslovci. Příkladem mohou být odpověďové výrazy ano, ne a jejich ekvivalenty. Která jsou zároveň v některých příručkách považována za příslovce. Zatímco citoslovce vyjadřují pocity, hlasy, zvuky a nálady, tak částice často věty uvozují nebo něco ve větách zdůrazňují.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Částice - neohebný slovní druh, který přináší další nové pohledy v souvislostech.

Citoslovce opovržení

Citoslovce opovržení patří mezi ta citoslovce, která jsou snadno rozeznatelná i bez kontextu. Obvyklými výrazy pro opovržení jsou tse, pche, ts, tsc. Vycházejí tedy ze zvuku, který člověk vydává. Otázka na tato citoslovce se často objevuje v různých křížovkách.

Článek Jako - slovní druh by také mohl pomoci rozšířit povědomí o nové poznatky.

Citoslovce podivu

U citoslovcí podivu se hůře poznává, jestli mají náboj kladný nebo záporný. Často je k tomu třeba znát kontext a případně intonaci. Mezi citoslovce podivu patří: none, jéje, pane, bože, ajaj, oho a spíše knižní výraz aj.

Nebo si můžete přečíst článek Cvičení na slovní druhy, který úzce souvisí s tímto článkem.

Citoslovce anglicky

Citoslovce se anglicky řeknou interjection. Řada citoslovcí je přejatá z anglického jazyka, například Wow, Oops atd.

Také se můžete podívat na článek Jak se ptáme na slovní druhy a dozvědět se další související informace.

Citoslovce latinsky

Latinský název pro citoslovce je interjekce.

Popřípadě nabízíme ještě článek Čárky ve větách, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.

Citoslovce v běžné komunikaci

V každodenní mluvě se citoslovce objevují velmi často, mnohdy si to ani neuvědomujeme. Slouží k okamžité reakci na situaci, vyjadřují překvapení, radost, bolest, nesouhlas nebo výzvu. Právě díky své bezprostřednosti jsou citoslovce typická zejména pro mluvený jazyk, ale hojně se uplatňují i v beletrii.

Za zmínku stojí také článek Cvičení na neohebné slovní druhy.

Citoslovce a jejich postavení ve větě

Na rozdíl od většiny ostatních slovních druhů citoslovce nejsou větnými členy. Často stojí samostatně nebo jsou pouze volně připojena k větě. Výjimkou jsou případy, kdy citoslovce nahrazuje přísudek, zejména u zvukomalebných výrazů v literárních textech.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Doplňovací cvičení na slovní druhy, který přináší další nové pohledy v souvislostech.

Rozdíl mezi citoslovcem a částicí

Jedním z nejčastějších problémů je rozlišení, zda jde o citoslovce, nebo částici. Citoslovce vyjadřuje cit, zvuk nebo přímou reakci mluvčího, zatímco částice většinou modifikuje význam výpovědi, zesiluje ho nebo ho uvádí. Rozhodující je tedy význam a funkce ve větě, nikoli samotný tvar slova.

Článek Slovní druh až by také mohl pomoci rozšířit povědomí o nové poznatky.

Citoslovce v psaném projevu

V psaném textu se citoslovce často oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Zvláště v uměleckých textech slouží k oživení dialogů, k vyjádření emocí postav a k navození atmosféry. V odborném a úředním stylu se naopak citoslovce používají minimálně.

Nebo si můžete přečíst článek Větné členy - přehled, který úzce souvisí s tímto článkem.

Víceslovná citoslovce a ustálená spojení

Citoslovce nemusí mít vždy podobu jednoho slova. Existují i víceslovná citoslovná spojení, která fungují jako celek a vyjadřují emoci nebo postoj mluvčího. I v těchto případech je rozhodující jejich celkový význam, nikoli původ jednotlivých slov.

Také se můžete podívat na článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům a dozvědět se další související informace.

Citoslovce jako jazykový chyták

Citoslovce se často objevují v testech a cvičeních právě proto, že nemají pevné místo ve větě a jejich určení vyžaduje porozumění kontextu. Nestačí znát definici, důležité je vnímat, co mluvčí citoslovcem sděluje.

Popřípadě nabízíme ještě článek Podmět, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.