Podmět

Co je to podmět

Podmět je část věty, která není na žádném jiném členu mluvnicky závislá. Podmět ve větě vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Při určování větných členů se na podmět ptáme otázkou prvního pádu Kdo? Co? a přísudkem. Například: Kočka vylezla na plot (= otázka: Kdo vylezl na plot?).

Jaké slovní druhy mohou být podmětem

Nedá se říci, že podmětem je vždy podstatné jméno, neboť podmět může být vyjádřen i jinými slovními druhy. Podmětem může být podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce, částice i citoslovce. U podmětu tvořeného slovesem je třeba zdůraznit, že sloveso musí být v infinitivu.

Příklady:

• Podstatné jméno - Dívky se rozeběhly směrem k lesu.
• Přídavné / podstatné jméno - Nemocný chtěl co nejdříve opustit nemocnici. (Zde jde o případ, kdy z přídavného jména Nemocný vzniká zpodstatnělé přídavné jméno, přesněji adjektivní substantivum).
• Zájmeno - My na křivdu nezapomeneme.
• Číslovka - Dva se zúčastnili běžeckého závodu.
• Sloveso - Slyšet operu naživo bylo mým velkým snem.
• Příslovce - Rychle a levně je heslem našeho podniku.
• Částice / podstatné jméno - Její ano zaznělo obřadní síní. (Zde je ano na první pohled jako částice, ale jde o podstatné jméno známé jako substantivizovaná částice).
• Citoslovce - Hlasité žbluňk se ozvalo u rybníka.

Podmět a přísudek

Podmět a přísudek jsou skladební dvojicí, která je vyjádřená skladebním vztahem shody (latinsky predikace). Znamená to, že se tyto dva členy shodují v osobě, čísle a ve jmenném rodě. Shoda nastává v okamžiku, kdy je jeden člen závislý na druhém (= řídícím) členu. U podmětu a přísudku je závislým členem přísudek a členem řídícím je podmět. Proto jejich vztah nelze nazvat shoda podmětu s přísudkem. Správný název je přesně obrácený, shoda přísudku s podmětem.

Druhy podmětu

Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.

Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.

Příklady:

Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda

Podmět nevyjádřený

1. známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
2. zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
3. všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.

Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)

Příklady:

• Podmět holý - Babička pekla koláč.
• Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.
• Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.

Podmět latinsky

Větný člen podmět se latinsky nazývá subjectum. Jeho latinský název: subjekt se také hodně využívá.

Rozdíl mezi podnět podmět

Rozdíl mezi podnětem a podmětem není jen v tom jednom zakletém písmenku. Každý výraz znamená něco jiného. Jak již víme, podmět je základní větný člen. Naopak podnět nemá s větnou skladbou nic společného, jedná se o synonymum k výrazům impuls, motiv, návrh popud, pobídka.

Cvičení na podmět a přísudek

Určete podmět a jeho druhy:

Nejčastější chyby při určování podmětu

Při rozboru věty dochází velmi často k záměně podmětu s jiným větným členem, typicky s předmětem nebo příslovečným určením. Chybou bývá také mechanické hledání podstatného jména bez ohledu na jeho vztah k přísudku. Podmět vždy odpovídá na otázku Kdo? Co? ve spojení s přísudkem, nikoli s jiným slovem ve větě.

Problémové jsou také věty s obráceným slovosledem, kde podmět nestojí na začátku věty.

Podmět vyjádřený a nevyjádřený v praxi

Podmět vyjádřený je ve větě přímo pojmenován, zatímco nevyjádřený podmět musíme odvodit z kontextu nebo z tvaru slovesa. Právě zde vznikají časté chyby, protože žáci mají tendenci „hledat slovo“, které ve větě vůbec není.

Zvláštní pozornost si zaslouží podmět zřejmý z určitého tvaru slovesa, typicky u 1. osoby množného čísla.

Všeobecný podmět a jeho rozpoznání

Všeobecný podmět označuje neurčitou skupinu osob a ve větě není konkrétně vyjádřen. Setkáme se s ním například ve větách typu „Říkají, že...“ nebo „Hlásili v rádiu...“. V těchto případech nelze určit konkrétního původce děje.

Důležité je neplést všeobecný podmět s podmětem nevyjádřeným známým z předchozí věty.

Holý, rozvitý a několikanásobný podmět

Rozlišení tvarů podmětu pomáhá především při správné shodě přísudku s podmětem. Holý podmět není nijak rozvíjen, rozvitý podmět obsahuje další větné členy a několikanásobný podmět se skládá z více rovnocenných členů.

Právě několikanásobný podmět bývá zdrojem častých chyb v koncovkách přísudku.

Shoda přísudku s podmětem – nejčastější potíže

Shoda přísudku s podmětem se řídí osobou, číslem a rodem podmětu. Potíže nastávají zejména u několikanásobného podmětu, u podmětu rodu středního a u kombinace životných a neživotných podstatných jmen.

Při určování správné koncovky je nutné vždy vycházet z mluvnického rodu a životnosti.

Rozdíl mezi podmětem a podnětem

I když se tato slova liší jen jedním písmenem, jejich význam je zcela odlišný. Podmět je větný člen, zatímco podnět označuje impuls, příčinu nebo motiv k činnosti. Záměna těchto pojmů patří k velmi častým chybám.