Kdy je potřeba ověřená plná moc

Právní důsledky ověření

Udělení plné moci nemá jednotnou formu. Může být ústní či písemná, je-li to pro daný úkon vyžadováno. V řadě případů zákon vyžaduje úředně ověřenou plnou moc, nebo notářsky ověřenou plnou moc. Každopádně musí obsahovat rozsah zmocněncova oprávnění. Zmocněncem může být fyzická i právnická osoba. Udílení plné moci upravuje občanský zákoník, konkrétně ustanovení o smluvním zastoupení.

Při zastoupení na základě plné moci je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci a mezi samotnou plnou mocí. Dohoda o plné moci (zastoupení či zmocnění) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, popřípadě za dohodnutých podmínek; uzavřením této dohody vzniká právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu představuje osvědčení (průkaz) o zastoupení vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění). Udělení plné moci není samo o sobě smlouvou, ale jednostranným právním úkonem.

Zastoupení je možno sjednat paralelně i pro více zástupců. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně.

Požadavek písemné formy plné moci je stanoven pro zastoupení při písemných úkonech a při zastupování, které se netýká jen konkrétního právního úkonu, to je v případech generálních plných mocí nebo v případech plných mocí k zastupování při více úkonech. Požadavky případných jiných forem právních úkonů ve vztahu k požadavkům na formu plné moci občanský zákoník (OZ) neřeší. Případná omezení plné moci či pokyny zmocnitele dané zmocněnci jsou primárně součástí smluvního vztahu mezi zmocnitelem a zmocněncem. Pokud nejsou uvedeny v plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání zmocněnce vůči třetím osobám, ledaže by byly těmto osobám známé i jinak. Zmocněnec přebírá vědomosti a dobrou/špatnou víru od zmocnitele, neprokáže-li se, že jde o okolnosti, o nichž věděl již před udělením plné moci. Příslušné ustanovení současného OZ je vyjádřeno velmi obtížně srozumitelným způsobem

Ustanovení § 33 občanského zákoníku řeší problematiku excesu. Jde jednak o překročení zmocnění a jednak o jednání za jiného zcela bez zmocnění. Zákon pro tyto případy konstruuje dvě alternativy. Z jednání zmocněnce bude zavázán zmocnitel (ex tunc), pokud překročení plné moci buď dodatečně schválí, nebo pokud se o překročení oprávnění dozví a zůstane pasivní (bez zbytečného odkladu neoznámí třetí osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas). V opačném případě zůstane ze svého jednání zavázán sám zmocněnec, který své zmocnění překročil. V takovém případě bude odpovídat třetí osobě, s níž jednal, za splnění závazku nebo náhradu škody. To neplatí, pokud třetí osoba o nedostatku plné moci věděla. Ustanovení § 33a občanského zákoníku, doplněné velkou novelou občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. říká prakticky totéž, co § 24 OZ o substitučním zástupci a § 31 odst. 2 OZ o dalším zástupci v případě zmocnění právnické osoby. Toto ustanovení je nadbytečné. Zánik plné moci: Základní výčet důvodů zániku plné moci zůstává stejný (vykonáním právního jednání, na která byla plná moc omezena, odvoláním ze strany zmocnitele, výpovědí ze strany zmocněnce a smrtí na straně zmocnitele i zmocněnce). V případě smrti zmocněnce se v souladu s principem autonomie vůle připouští odchylné ujednání. V případě smrti zmocnitele nebo výpovědi plné moci zmocněncem platí pro zmocněnce povinnost učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu, neodporuje-li to výslovnému příkazu zmocnitele či jeho právní nástupce.

K udělení plné moci stačí v podstatě jen textový editor (MS Word). Dokument musí obsahovat celé jméno, adresu a rodné číslo zmocnitele a zmocněnce a specifikaci konkrétního právního/úředního výkonu, pro nějž je plná moc udělena.

Potřebuje generální plná moc ověření?

Plná moc pro svou platnost nepotřebuje vždy úředně ověřený podpis, pouze vyžaduje-li to zákon. V tomto případě zákon nehovoří o nutnosti, z čehož vyplývá, že úřední ověření nutné není.

Může ale nastat situace, že dotyčný úředník nebude ochoten akceptovat předloženou neověřenou plnou moc. Takové jednání sice není v souladu se zákonem, ale pro hladký průběh jednání je snazší podpisy nechat ověřit a vyhnout se zbytečnému střetu s úředním šimlem.

Generální plná moc nemění nic na skutečnostech uvedených v předchozím odstavci – pouze je odlišná rozsahem, ve kterém zástupce za zastoupeného jedná; z občanského zákoníku nevyplývá povinnost ani podmínky generální plnou moc vždy (bez výjimek) ověřit. Zmocněnec s udělenou generální plnou mocí pak může jednat ve všech případech, kde by mohl jednat sám zmocnitel.

Plná moc může být všeobecná (generální), ta opravňuje zmocněnce ke všem úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc, anebo zvláštní (speciální), ta je omezena jen na určitý právní úkon (na jeden či více), popřípadě na určitý druh právních úkonů. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu (například k odmítnutí dědictví), je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí takzvanou všeobecnou plnou moc. Má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele nějakým způsobem omezen, musí být toto omezení výslovně vyjádřeno v plné moci. Jestliže plná moc žádná omezení nevykazuje, jde o plnou moc neomezenou. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce. Rozhodující je proto obsah plné moci.

Potřebuje procesní plná moc ověřený podpis?

Procesní plná moc je jednostranným právním jednáním, kterým zmocnitel (účastník řízení) prohlašuje vůči třetím osobám, že zmocnil jinou osobu (zmocněnce), aby ho ve věci specifikované v plné moci zastupovala v soudním (případně správním) řízení, a to neomezeně v rozsahu celého řízení. To, pokud jde o občanské soudní řízení, vyplývá přímo z ustanovení § 28a občanského soudního řádu (OSŘ), který stanoví, že procesní plnou moc nelze omezit – opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, které může učinit účastník sám. Od procesní plné moci lze rozlišit plnou moc omezenou, která opravňuje zmocněnce jednat jménem zmocnitele pouze v úkonech plnou mocí určených. Advokátovi lze udělit na základě ustanovení § 25 odst. 1 OSŘ pouze tuto procesní plnou moc. Účastník řízení však nemusí být nutně zastoupen advokátem (s výjimkou vybraných druhů řízení a opravných prostředků), ale může se nechat zastoupit i kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná (§ 27 OSŘ) – takzvaný obecný zmocněnec. Plná moc může být vedle písemné formy udělena také ústně do protokolu.

Ve správním řízení se pak zastupování účastníka na základě plné moci bude řídit § 33 správního řádu (SŘ), který použití procesní plné moci umožňuje ustanovením § 33 odst. 2 písm. b) SŘ. Přestože se jedná o jednostranný právní úkon zmocnitele, lze pouze doporučit, aby plná moc obsahovala vedle podpisu zmocnitele i podpis zmocněnce, obzvláště pokud je zmocněncem advokát (vzhledem k právům a povinnostem jemu vyplývajícím dle zákona o advokacii). Podpisy na plné moci zpravidla nemusí být úředně či notářsky ověřeny (§ 28 OSŘ vyžaduje toto ověření pouze, stanoví-li tak zákon či rozhodne-li tak předseda senátu).

Hmotněprávní plná moc a ověření

Zastoupení na základě plné moci při právním úkonu (zpravidla uzavírání smlouvy) je upraveno v ustanovení § 31 (a následujících) občanského zákoníku. Od této plné moci k provedení právního úkonu (takzvaná plná moc hmotněprávní) je třeba odlišit takzvanou plnou moc procesní, kterou se uděluje plná moc k zastupování ve správním či soudním řízení. Zmocnitel může udělit plnou moc zmocněnci, a to osobě fyzické či právnické. V plné moci musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Plná moc musí dále identifikovat zmocněnce a zmocnitele, a pokud je udělena písemně, musí být zmocnitelem vlastnoručně podepsána.

Lze jen doporučit udělovat plnou moc písemně vždy, a to z důvodu jistoty jak třetí osoby, se kterou bude zmocněnec jednat, tak zmocněnce a zmocnitele. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že podpis na plné moci musí být úředně ověřen, pokud zmocněnec na základě plné moci činí právní úkon (například smlouva o převodu nemovitostí), pro který právní předpisy požadují ověřený podpis (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 894/2006).

Kdy úřady nejčastěji vyžadují ověřenou plnou moc

V praxi se ověřená plná moc nejčastěji vyžaduje při jednání s katastrálním úřadem, při převodech nemovitostí, u dědického řízení nebo při některých úkonech na matrice. Úřady tím chrání jistotu, že podpis skutečně pochází od zmocnitele.

I když zákon v některých případech ověření výslovně neukládá, úředníci jej mohou požadovat z důvodu prevence podvodů nebo zneužití plné moci.

Jaká je platnost plné moci

Otázka jaká je platnost plné moci patří mezi nejčastější. Plná moc je platná ode dne, kdy je udělena, pokud není v dokumentu uvedeno jinak. Platnost může být časově omezená nebo vázaná na konkrétní úkon.

Pokud plná moc neobsahuje datum ukončení, platí až do jejího odvolání, splnění účelu nebo do zániku některé ze stran, například úmrtím zmocnitele.

Rozdíl mezi ověřeným a neověřeným podpisem

Úředně ověřený podpis potvrzuje, že osoba dokument skutečně podepsala před oprávněnou osobou, například notářem nebo na Czech POINTu. Neověřený podpis tuto jistotu neposkytuje.

V běžných soukromoprávních vztazích často postačí neověřený podpis, avšak u významných právních úkonů je ověření silně doporučeno.

Plná moc a převod nemovitosti

Při převodu nemovitosti je ověřená plná moc v praxi nezbytná. Katastrální úřad vyžaduje ověřené podpisy nejen na smlouvách, ale i na plné moci, na jejímž základě je úkon prováděn.

Bez ověření může být návrh na vklad zamítnut, což vede ke zdržení a dalším nákladům.

Platnost plné moci v čase a její odvolání

Platnost plné moci může skončit nejen splněním účelu, ale také jejím odvoláním. Zmocnitel může plnou moc kdykoliv odvolat, a to i bez udání důvodu.

Důležité je, aby o odvolání byly informovány i třetí osoby, které by mohly se zmocněncem jednat.

Nejčastější chyby při udělování plné moci

Mezi časté chyby patří nejasně vymezený rozsah oprávnění, chybějící identifikační údaje nebo opomenutí ověření podpisu tam, kde je vyžadováno.

Správně formulovaná plná moc zvyšuje právní jistotu všech zúčastněných stran.