Zájmena

Druhy zájmen

• osobní - já, ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
• přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
• ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
• tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
• vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
• neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
• záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

OSOBNÍ zájmena

Označují první, druhou a třetí osobu jednotného a množného čísla

Skloňování:

Zájmeno já a ty

K zapamatování

Pokud máte problém s tím, kdy napsat mně a kdy mě, a nejste si schopni zapamatovat, že mně je ve 3. a 6. pádu a mě se píše v 2. a 4. pádu, tak si zkuste vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku.

Například do dané věty vložte dubletu mne. Pokud to jde, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát jako mě (Nevydrží beze mě/mne ani minutu. Viděla mě/mne s jinou.). Když to není možné, napište mně (Mně/Mne musíš věřit. Vyprávěla mu o mně/mne.).

Komu nevyhovuje předchozí způsob objasnění, ať si zkusí vždy v dané situaci doplnit tvar zájmena ty. Jestliže lze do věty doplnit tebe, napište mě (Beze mě/tebe tam rozhodně nepůjdou. Mě/Tebe tam rozhodně nečekali.), pokud se vám tam hodí tobě, pak je správně podoba mně (Mně/Tobě to nedali. Chtěl po mně/tobě peníze.).

Podle některých je nejlepší tato mnemotechnická pomůcka: Když si řeknu bez Vaška (či vidím Vaška), je správně mě, protože slovo má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena. Jestliže se do dané věty hodí Vaškovi (o Vaškovi), pak je správně mně, protože slovo má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena.

Skloňování on ona ono

K zapamatování

Proč se někde píše na začátku n- (ní, nim, ...) a jinde -j (jí, jim, ...)? Nehledejte v tom žádnou záludnost. Varianta s n- se používá po předložkách (Neustále na ni myslím.), kde předložka není, následuje varianta s j- (Pozval jsem ji na návštěvu.).

Skloňování my a vy

Zvratné zájmeno se

1. -
2. sebe
3. sobě/si
4. sebe/se
5. -
6. o sobě
7. sebou

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Skloňování zájmena náš

K zapamatování

V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.

Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmena váš, co a v jednotném čísle všechen.

UKAZOVACÍ zájmena

Ukazujeme jimi na osoby, zvířata nebo věci

Skloňování:

Zájmeno ten

• Stejně se skloňuje i zájmeno onen.
• Zájmeno takový se skloňuje podle vzoru mladý.

Skloňování zájmena sám

Skloňování zájmena týž

TÁZACÍ zájmena

Ptáme se jimi po osobě, věci, vlastnosti a tak dále

Skloňování:

Zájmeno kdo se skloňuje podle zájmena ten (viz výše), zájmeno co podle zájmena náš (viz výše), zájmena jaký, který se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno čí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).

VZTAŽNÁ zájmena

Vyjadřují vztah k osobě, uvádějí vedlejší věty vztažné

Skloňování:

Zájmena kdo, co, jaký, který, čí stejně jako zájmena tázací (viz výše). Složitější je zájmeno jenž (podle zájmena on + ž), takže si je raději rozepíšeme.

Zájmeno jenž

NEURČITÁ zájmena

Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně.

Skloňování:

Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi, cokoli, čímkoliv a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.

Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).

Zájmeno všechen

ZÁPORNÁ zájmena

Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti

Skloňování:

Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmena nijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).

K zapamatování

Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).

Rozdíl mezi příslovci a zájmeny

Zájmena lze na rozdíl od příslovcí skloňovat!

Zájmenům jsou však příbuzná takzvaná zájmenná příslovce (adverbia), a to díky tomu, že mají ve větě podobnou funkci jak formální, tak významovou. Abyste v těchto případech od sebe dokázali odlišit tyto dva slovní druhy, zkuste si nejprve daný výraz "ohnout", vyskloňovat (jde-li to, pak to určitě není příslovce), nebo si zkuste zapamatovat následující příklady příslovcí:

• zájmenná příslovce místa: kde, někde, ledakde, kdesi, všude, odkud, odnikud, kudy, někudy, nikudy, kam, někam, nikam, tuhle, tam, tamhle, odtud, odsud, sem, semhle, onam
• zájmenná příslovce času: kdy, někdy, nikdy, vždycky, odkdy, dokdy, kdykoli, nakdy, tehdy, tenkrát, tentokrát, kdysi, onehdy, potom, poté, jindy, tu a tam, onehdy, doteky, dosud, posud
• zájmenná příslovce způsobu: jak, jakpak, tak, takhle, takto; a míry (mohou být i zájmennými číslovkami): kolik, kolikrát, tolik, tolikrát
• zájmenná příslovce příčiny: proč, proto; a účelu: nač

Čímkoliv nebo čímkoli

Obě varianty, čímkoli i čímkoliv, jsou správné a rovnocenné. Záleží na preferenci pisatele, kterou z nich si vybere a bude používat v celém textu. Obě slova mají stejný význam a stylovou platnost.

Slova čímkoli a čímkoliv jsou tvary zájmena cokoli nebo cokoliv ve tvaru 7. pádu. Částice -koli je zesilovací a zobecňující, a v tomto případě je jedno, zda ji napíšeme jako -koli nebo -koliv.

Příklady ve větě

Čímkoliv si mě zranil, za vše jsem tě milovala.

Ať už bude čímkoli, tohle ho určitě zajistí.

Vždy to spadne, přilepen může být čímkoliv.

Potěšíte ho čímkoliv od vás.

Jak bezpečně poznat zájmeno ve větě

Základním vodítkem při určování je skutečnost, že zájmena zastupují nebo blíže určují jména. Ve větě často nahrazují podstatné nebo přídavné jméno, případně na ně odkazují, aniž by bylo nutné je znovu opakovat.

Velkou výhodou je, že zájmena lze skloňovat. Pokud si nejste jistí, zkuste dané slovo ohnout do jiného pádu. Jakmile to jde přirozeně, máte s velkou pravděpodobností co do činění se zájmenem.

Nejčastější chytáky při určování zájmen

Mezi typické problémy patří záměna zájmen s jinými slovními druhy, zejména s příslovci nebo spojkami. Častým příkladem jsou slova jako kde, kdy, jak, která mohou působit zájmenně, ale ve skutečnosti patří mezi zájmenná příslovce.

• mě × mně – chyba v pádech osobního zájmena
• svůj × jeho – nesprávné přivlastnění k podmětu
• jenž – nejistota ve skloňování a tvarech
• sám – záměna s přídavným jménem

Zájmeno „svůj“ a vztah k podmětu

Zvláštní pozornost si zaslouží zvratné přivlastňovací zájmeno svůj. Používá se vždy tehdy, když je vlastník totožný s podmětem věty. Právě tady vzniká velké množství chyb, a to i u jinak jistých pisatelů.

Platí jednoduché pravidlo: pokud podmět něco vlastní, použijeme svůj. Ostatní přivlastňovací zájmena (jeho, její, jejich) se vztahují k někomu jinému.

Zájmeno „sám“ a jeho zvláštnosti

Zájmeno sám často mate, protože se tvarově podobá přídavným jménům. Rozhodující je jeho význam – zdůrazňuje samostatnost nebo výlučnost osoby.

Skloňuje se a přizpůsobuje rodu i číslu, což potvrzuje jeho zařazení mezi zájmena. Ve větě plní zdůrazňovací funkci a nikdy neurčuje vlastnost jako klasické přídavné jméno.

Zájmeno „jenž“ v praxi

Zájmeno jenž patří mezi vztažná zájmena a vyznačuje se složitějším skloňováním. Používá se především v psaných a formálnějších textech, kde pomáhá zpřesnit vztah mezi větami.

Při jeho určování je důležité sledovat rod, číslo a pád podstatného jména, ke kterému se vztahuje. Právě nesoulad v těchto kategoriích bývá nejčastější chybou.