Slovní druh až

Určování slovního druhu

Bohužel to s „až“ není vůbec jednoduché, ve větě totiž může být téměř kterýmkoliv neohebným slovním druhem, konkrétně příslovcem, spojkou, nebo částicí. Navíc často nelze v některých větách zcela přesně rozlišit, kdy je „až“ příslovce a kdy částice. Slovník spisovného jazyka českého dokonce ani s „až“ jako částicí nepočítá, rozlišuje jen příslovce a spojku.

„Až“ jako příslovce

„Až“ se jako příslovce objevuje ve větách zpravidla ve spojení s předložkami na, k, do, po, kdy vyjadřuje místní nebo časovou hranici, nebo míru, které bylo dosaženo nebo které lze dosáhnout. Nebo vyjadřuje, že nějaký děj nastává později, než se čekalo, ne dříve než za jistých okolností.

Příklady: Měl vlasy dlouhé až na ramena. Plášť jí dosahoval až ke kotníkům. Ocitla se až po krk v ledové vodě. Zůstanete tady až do konce? Zápis si udělejte ze strany 20 až 25. Autobus nám jede až za hodinu. Vrátil se domů až ráno.

Ve spojení s na jako předložkou ve 4. pádě má význam vylučovací a znamená kromě, mimo.

Příklady: Až na Pepu přišli všichni. Sbalila do tašky všechno až na jeden sešit.

„Až“ jako spojka

„Až“ se ve větách uplatňuje jako spojka podřadicí časová nebo spojka podřadicí účinková. Jako spojka podřadicí časová vyjadřuje, kdy nastane nebo dokdy trvá děj věty hlavní (teprve, tehdy, když).

Příklady: Až dorazíte na místo, dejte mi vědět. Napiju se, až budu mít žízeň. Až začne voda vřít, vložte do ní špagety.

Jako spojka podřadicí účinková vyjadřuje „až“ výsledek nebo míru děje (tak, takže, tolik, tak silně, tak mocně).

Příklady: Smáli se, až se za břicho popadali. Tak dlouho prosila, až se nad ní smiloval.

„Až“ jako částice

Jak jsme již zmínili výše, některé jazykové příručky „až“ jako částici vůbec neuvádějí, ale my si na příkladech ukážeme, že v některých větách „až“ jako částice může fungovat, a to buď jako částice zdůrazňovací, například ve významu teprve, nebo jako částice stupňovací ve významu dokonce i.

Příklady: To uděláme až potom. Až když budeš hotov s prací, můžeš jít s námi. Byla bledá, až sinalá. Zloděj se pohyboval tiše, až neslyšně.

„Až“ jako předložka

Až není samo o sobě předložkou, funguje jen jako příslovce ve spojení s předložkami na, k, do, po, viz prosím bod „Až“ jako příslovce.

Cvičení na určování slovního druhu u slova až

Jak přemýšlet při určování slovního druhu slova až

Při určování slovního druhu je klíčové nepřemýšlet izolovaně, ale vždy sledovat funkci slova až ve větě. Nejde tedy o to, jak slovo vypadá, ale jaký význam nese a jakou roli plní. Pomoci může jednoduchá otázka: spojuje věty, určuje míru nebo čas, nebo pouze zesiluje význam?

Typické chyby při určování slovního druhu

Velmi častou chybou je automatické přiřazení slova až ke spojkám. To je ale správné jen tehdy, pokud až skutečně spojuje hlavní a vedlejší větu. Pokud vyjadřuje míru, hranici nebo časové určení bez spojování vět, jde zpravidla o příslovce nebo částici.

Rozdíl mezi příslovcem a částicí u slova až

Největší nejistota vzniká při rozlišování, zda je až příslovce, nebo částice. Příslovce má ve větě konkrétní význam – časový, místní nebo mírový. Částice naopak význam děje pouze zdůrazňuje nebo stupňuje, ale sama o sobě neurčuje okolnost děje.

Až ve spojení s jinými slovy

Slovo až se velmi často objevuje ve vazbách typu až do, až na, až k. V těchto případech je důležité si uvědomit, že až není předložkou, ale tvoří významový celek s následující předložkou a funguje jako příslovce.

Až jako spojka v souvětích

Pokud slovo až uvádí vedlejší větu a lze ho nahradit výrazy když, teprve když nebo takže, jde o spojku. Typicky se vyskytuje v časových a účinkových souvětích, kde jasně spojuje dvě větné části.

Praktický test: jak si ověřit správný slovní druh

Osvědčeným postupem je zkusit slovo až ve větě nahradit jiným výrazem. Pokud lze nahradit časovým nebo mírovým příslovcem, jde o příslovce. Pokud ho lze vynechat bez narušení větné stavby, často jde o částici. Pokud bez něj souvětí přestane fungovat, jedná se o spojku.

Proč je slovo až častým chytákem u testů

Slovo až se často objevuje v testech z češtiny právě proto, že nemá jeden pevný slovní druh. Testy tak ověřují nejen znalosti definic, ale hlavně schopnost porozumět větě jako celku a analyzovat její stavbu.