Nebo si můžete přečíst článek Slovní druhy, který úzce souvisí s tímto článkem.
Slovo kéž
Slovo kéž pochází ze staré češtiny a vzniklo spojením archaického zájmena ké a zkrácené příklonné koncovky -že. Původně mělo význam nejen jako přací částice, ale i jako tázací částice podobné dnešním zda a zdali.
Příklady původního použití slova kéž namísto dnešního zda:
- Kéž mi to činie jiní? (kéž = zda) otázka z legendy o Jidášovi ze 14. stol.
- Kéž Naman byl zdráv vínem? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
- Kéžť jest zbaven malomoci? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
- Kéž jeho jest víno uzdravilo, malomocenstvie jeho zbavilo? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
Příklady původního použití slova kéž ve významu rozkazovacím nebo přacím:
- Čbáne, ké sě modlíš! (= modli se!) v bajce O lišcě a čbánu ze 14. století.
- Kéž pak sem dále přistoupíš! (= přistup...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.
- Ale radše kýž mi povíš! (= pověz ...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.
Příklady původního použití slova kéž ve tvaru ký:
- Ký si mě raději zabil! (ký si = kéž bys) Oberpfalcer, Jazyk knih černých, 283, doklad z r. 1603.
Příklady současného použití:
- Doufám, že mu to řekla. Kéž by!
- Kéž by to bylo tak jednoduché!
- Kéž se šťastně vrátíš!
- Kéž by už bylo jaro!
- Zatraceně! Kéž by už byl konec!
- Důra jedna. Kéž by se už nevrátila!
- Drahý chlebe, kéž tě máme vždycky dosti!
- Kéž sílu mám! Z muzikálu Carmen.
- Kéž bych ti to dokázala říct!
- Kéž bouře by přišla!
- Kéž bych byl býval věděl!
Také se můžete podívat na článek Jako - slovní druh a dozvědět se další související informace.
Slovní druh slova kéž
Slovo kéž je vždy a jen částice, konkrétně částice podle původu vlastní a podle významu přací. Slovo kéž je částice, které uvozuje přací a rozkazovací větu.
Částice se podle původu dělí na:
- Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano.
- Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý.
Částice se dělí podle významu na:
- Tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak si to přečetl?
- Apelové, které se dále dělí na:
- žádací – Ať mi přinese knihu.
- přací – Kéž by už skončila zima.
