Facebook Síť X Pinterest email tisk

Hádanky pro děti o zvířatech

Napsala Mgr. Jitka Konášová

Vydáno , aktualizováno

Hádanky pro děti

Tyto hádanky o zvířátkách jsou určené pro mladší děti.


Obsah článku

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý.
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb.
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka.
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři.
  • Který tkadlec chodí nahý?
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek.
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to?
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
  • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
    trumpetu si koupil, troubí helikon.
  • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
    hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
  • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
    dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu.
  • Plave v Nilu, brousí pilu,
    pilu ze zubů a v té pile,
    dík své síle, nosí záhubu.
  • Po obloze pluje, na louce si skáče,
    trká, vyhazuje, má vlněný fráček.
  • Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to?
  • Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to?
  • Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to?
  • Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
    Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí.
  • Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy.
  • Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
    přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu.
  • Stojí krejčí na pasece,
    tisíc jehel s sebou nese.
  • Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá.
  • Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň.
  • Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to?
  • Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
    Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí.
  • Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
    lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn.
  • Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
    Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici.
  • Ve zdi díra, mlsám sýra,
    To jsem celá já. Mám dvě očka.
    Pozor kočka! Ouška šedivá.
  • Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
    s každým se hned pohádá, veletoče ovládá.
  • V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to?
  • V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to?
  • Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
    nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva
  • V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
    Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra.
  • Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to?
  • Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
    A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to?
výběr z naší tvorby
pokračování článku

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý. (Kotě)
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
  • Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to? (Beruška)
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smrk. (Žirafa)
  • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
    trumpetu si koupil, troubí helikon. (Slon)
  • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
    hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci. (Medvěd)
  • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
    dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu. (Mrož)
  • Plave v Nilu, brousí pilu,
    pilu ze zubů a v té pile,
    dík své síle, nosí záhubu. (Krokodýl)
  • Po obloze pluje, na louce si skáče,
    trká, vyhazuje, má vlněný fráček. (Beránek)
  • Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to? (Myška)
  • Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to? (Kačer)
  • Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to? (Kočka)
  • Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
    Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. (Štěně)
  • Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy. (Žížala)
  • Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
    přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)
  • Stojí krejčí na pasece,
    tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
  • Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá. (Netopýr)
  • Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň. (Osel)
  • Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to? (Ryba)
  • Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
    Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí. (Králík)
  • Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
    lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn. (Delfín)
  • Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
    Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. (Osel)
  • Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
    s každým se hned pohádá, veletoče ovládá. (Opice)
  • Ve zdi díra, mlsám sýra,
    To jsem celá já. Mám dvě očka,
    Pozor kočka! Ouška šedivá. (Myška)
  • V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to? (Sova)
  • V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to? (Prasátko)
  • Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
    nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva (Páv)
  • V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
    Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra. (Zebra)
  • Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to? (Motýl)
  • Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
    A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to? (Krtek)

Autor: © Mgr. Jitka Musilová



přidejte sem svůj příspěvek

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.


příběhy k článku
K článku zatím nebyl napsán žádný příběh.

Hádanky pro děti na jaro
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
Hádanky z Hobita
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
Témata

    Zajímavé články

    nové příběhy

    Andrej babiš kontakt e mail

    Milda

    Nejlepší bude, když dojdete na Policii a tam jim sdělíte všechny podrobnosti. Je to služba společnosti určená právě pro podobné situace.

    Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

    Andrej babiš kontakt e mail

    Jiří Hencl

    Pane Babiši, chtěl bych Vás poprosit o radu či pomoc.Jsem důchodce a zkoušel jsem investovat. Vše šlo dobře - za měsíc jsem vydělal dost peněz. Při výběru peníze převedli do Wise Bank. Jenže pro výplatu jsem musel nejdříve zaplatit Mezinárodní daň, pak chtěli zaplatit Povolení k on-line obchodování a nakonec i pojištění. Vše jsem splnil, ale stále mi peníze nechtějí převést. A já už nevím , jak dál. Prosím poraďte nebo pomožte. Nepíšu podronosti, ale v případě ochoty pomoci mám vše doloženo. Velice si Vás vážím a moc Vám fandím. Děkuji. Hencl Jiří

    Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět

    Bylo nás pět

    Milda

    Tyto lidské vlastnosti jsou v knize kritizovány:
    - Nerozvážnost, například Petr Bajza, když někdy něco udělá a pak toho lituje.
    - Vyčůranost, například Petr Bajza, když něco chce, tak se chová tak, aby toho dosáhl.
    - Podvodník, Petr Bajza tajně chodí do kina, mamince i tatínkovi tvrdí, že jde na housle a přitom jde úplně někam jinam.
    - Lakomost, namyšlenost a vytahovačnost, například jako Tonda Bejval.
    - Ješitnost a religiozita, například Čeněk Jirsák – ješitný a věřící.
    - Zlodějna, například Eda Kemlink je sice chytrý, ale také zloděj, který krade buřty v řeznictví.
    - Hloupost, například Zilvar z chudobince je statečný, ale i hloupý – několikrát propadl.
    - Přísnost, například Tatínek, ač je laskavý, tak je příliš přísný.
    - Stydlivost a moralizování, například Pan Fajst je stydlivý a zapšklý moralista.

    Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

    novinky a zajímavosti

    Chcete odebírat naše novinky?


    Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.