Druhy zájmen
- osobní - já, ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
- přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
- ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
- tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
- vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
- neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
- záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
OSOBNÍ zájmena
Označují první, druhou a třetí osobu jednotného a množného čísla
Skloňování:
Zájmeno já a ty
| 1. | já | ty |
| 2. | mne/mě | tebe/tě |
| 3. | mně/mi | tobě/ti |
| 4. | mne/mě | tebe/tě |
| 5. | - | - |
| 6. | o mně | o tobě |
| 7. | mnou | tebou |
K zapamatování
Pokud máte problém s tím, kdy napsat mně a kdy mě, a nejste si schopni zapamatovat, že mně je ve 3. a 6. pádu a mě se píše v 2. a 4. pádu, tak si zkuste vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku.
Například do dané věty vložte dubletu mne. Pokud to jde, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát jako mě (Nevydrží beze mě/mne ani minutu. Viděla mě/mne s jinou.). Když to není možné, napište mně (Mně/Mne musíš věřit. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Komu nevyhovuje předchozí způsob objasnění, ať si zkusí vždy v dané situaci doplnit tvar zájmena ty. Jestliže lze do věty doplnit tebe, napište mě (Beze mě/tebe tam rozhodně nepůjdou. Mě/Tebe tam rozhodně nečekali.), pokud se vám tam hodí tobě, pak je správně podoba mně (Mně/Tobě to nedali. Chtěl po mně/tobě peníze.).
Podle některých je nejlepší tato mnemotechnická pomůcka: Když si řeknu bez Vaška (či vidím Vaška), je správně mě, protože slovo má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena. Jestliže se do dané věty hodí Vaškovi (o Vaškovi), pak je správně mně, protože slovo má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena.
Zájmeno on
| 1. | on | ona | ono |
| 2. | jeho/něho/ho jej/něj |
jí/ní | jeho/něho/ho jej/něj |
| 3. | jemu/němu/mu | jí/ní | jemu/němu/mu |
| 4. | jeho/něho/ho jej/něj |
ji/ni | je/ně/ho jej/něj |
| 5. | - | - | - |
| 6. | o něm | o ní | o něm |
| 7. | jím/ním | jí/ní | jím/ním |
| 1. | oni/ony (než.) | ony | ona |
| 2. | jich/nich | ||
| 3. | jim/nim | ||
| 4. | je/ně | ||
| 5. | - | ||
| 6. | o nich | ||
| 7. | jimi/nimi | ||
K zapamatování
Proč se někde píše na začátku n- (ní, nim, ...) a jinde -j (jí, jim, ...)? Nehledejte v tom žádnou záludnost. Varianta s n- se používá po předložkách (Neustále na ni myslím.), kde předložka není, následuje varianta s j- (Pozval jsem ji na návštěvu.).
Zájmeno my a vy
| 1. | my | vy |
| 2. | nás | vás |
| 3. | nám | vám |
| 4. | nás | vás |
| 5. | - | vy |
| 6. | o nás | o vás |
| 7. | námi | vámi |
Zvratné zájmeno se
- -
- sebe
- sobě/si
- sebe/se
- -
- o sobě
- sebou
PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
| 1. | můj | má/moje | mé/moje |
| 2. | mého | mé/mojí | mého |
| 3. | mému | mé/mojí | mému |
| 4. | mého můj (než.) |
mou/moji | mé/moje |
| 5. | můj | má/moje | mé/moje |
| 6. | o mém | o mé/mojí | o mém |
| 7. | mým | mou/mojí | mým |
| 1. | mí/moji mé/moje (než.) |
mé/moje | má/moje |
| 2. | mých | ||
| 3. | mým | ||
| 4. | mé/moje | má/moje | |
| 5. | mí/moji mé/moje (než.) |
mé/moje | má/moje |
| 6. | o mých | ||
| 7. | mými | ||
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmena jeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
Zájmeno náš
| 1. | náš | naše | naše |
| 2. | našeho | naší | našeho |
| 3. | našemu | naší | našemu |
| 4. | našeho náš (než.) |
naši | naše |
| 5. | náš | naše | náš |
| 6. | o našem | o naší | o našem |
| 7. | naším | naší | naším |
| 1. | naši, naše (než.) |
naše | naše |
| 2. | našich | ||
| 3. | našim | ||
| 4. | naše | ||
| 5. | = 1. | ||
| 6. | o našich | ||
| 7. | našimi | ||
K zapamatování
V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.
Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmena váš, co a v jednotném čísle všechen.
UKAZOVACÍ zájmena
Ukazujeme jimi na osoby, zvířata nebo věci
Skloňování:
Zájmeno ten
| 1. | ten | ta | to |
| 2. | toho | té | toho |
| 3. | tomu | té | tomu |
| 4. | toho ten (než.) |
tu | to |
| 5. | - | - | - |
| 6. | o tom | o té | o tom |
| 7. | tím | tou | tím |
| 1. | ti ty (než.) |
ty | ta |
| 2. | těch | ||
| 3. | těm | ||
| 4. | ty | ty | ta |
| 5. | - | ||
| 6. | o těch | ||
| 7. | těmi | ||
- Stejně se skloňuje i zájmeno onen.
- Zájmeno takový se skloňuje podle vzoru mladý.
Zájmeno sám
| 1. | sám | sama | samo |
| 2. | samého | samé | samého |
| 3. | samému | samé | samému |
| 4. | samého (sama) sám (než.) |
samou (samu) | samo |
| 5. | - | - | - |
| 6. | o samém | o samé | o samém |
| 7. | samým | samou | samým |
| 1. | sami samy (než.) |
samy | sama |
| 2. | samých | ||
| 3. | samým | ||
| 4. | samé (samy) | samá (sama) | |
| 5. | - | ||
| 6. | o samých | ||
| 7. | samými | ||
Zájmeno týž
| 1. | týž/tentýž | táž/tatáž | totéž |
| 2. | téhož | téže | téhož |
| 3. | témuž | téže | témuž |
| 4. | téhož týž/tentýž (než.) |
touž/tutéž | totéž |
| 5. | - | - | - |
| 6. | o témž(e)/tomtéž | o téže | o témž(e)/tomtéž |
| 7. | týmž/tímtéž | touž/toutéž | týmž/tímtéž |
| 1. | tíž/titíž tytéž (než.) |
tytéž | táž/tatáž |
| 2. | týchž | ||
| 3. | týmž | ||
| 4. | tytéž | tytéž | táž/tatáž |
| 5. | - | ||
| 6. | o týchž | ||
| 7. | týmiž | ||
TÁZACÍ zájmena
Ptáme se jimi po osobě, věci, vlastnosti a tak dále
Skloňování:
Zájmeno kdo se skloňuje podle zájmena ten (viz výše), zájmeno co podle zájmena náš (viz výše), zájmena jaký, který se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno čí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
VZTAŽNÁ zájmena
Vyjadřují vztah k osobě, uvádějí vedlejší věty vztažné
Skloňování:
Zájmena kdo, co, jaký, který, čí stejně jako zájmena tázací (viz výše). Složitější je zájmeno jenž (podle zájmena on + ž), takže si je raději rozepíšeme.
Zájmeno jenž
| 1. | jenž | jež | jež |
| 2. | jehož | jíž | jehož |
| 3. | jemuž | jíž | jemuž |
| 4. | jehož/jejž jejž (než.) |
již | jež |
| 5. | - | - | - |
| 6. | o němž | o níž | o němž |
| 7. | jímž | jíž | jímž |
| 1. | již jež (než.) |
jež (než.) | jež (než.) |
| 2. | jichž | ||
| 3. | jimž | ||
| 4. | jež | ||
| 5. | - | ||
| 6. | o nichž | ||
| 7. | jimiž | ||
NEURČITÁ zájmena
Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně
Skloňování:
Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.
Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).
Zájmeno všechen
| 1. | všechen | všechna | všechno/vše |
| 2. | všeho | vší | všeho |
| 3. | všemu | vší | všemu |
| 4. | všechen | vši všechnu |
všechno vše |
| 5. | - | - | - |
| 6. | o všem | o vší | o všem |
| 7. | vším | vší | vším |
| 1. | všichni | všechny | všechna |
| 2. | všech | ||
| 3. | všem | ||
| 4. | všechny | všechny | všechna |
| 5. | - | ||
| 6. | o všech | ||
| 7. | všemi | ||
ZÁPORNÁ zájmena
Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti
Skloňování:
Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmena nijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
K zapamatování
Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).
Rozdíl mezi příslovci a zájmeny
Zájmena lze na rozdíl od příslovcí skloňovat!
Zájmenům jsou však příbuzná takzvaná zájmenná příslovce (adverbia), a to díky tomu, že mají ve větě podobnou funkci jak formální, tak významovou. Abyste v těchto případech od sebe dokázali odlišit tyto dva slovní druhy, zkuste si nejprve daný výraz "ohnout", vyskloňovat (jde-li to, pak to určitě není příslovce), nebo si zkuste zapamatovat následující příklady příslovcí:
- zájmenná příslovce místa: kde, někde, ledakde, kdesi, všude, odkud, odnikud, kudy, někudy, nikudy, kam, někam, nikam, tuhle, tam, tamhle, odtud, odsud, sem, semhle, onam
- zájmenná příslovce času: kdy, někdy, nikdy, vždycky, odkdy, dokdy, kdykoli, nakdy, tehdy, tenkrát, tentokrát, kdysi, onehdy, potom, poté, jindy, tu a tam, onehdy, doteky, dosud, posud
- zájmenná příslovce způsobu: jak, jakpak, tak, takhle, takto; a míry (mohou být i zájmennými číslovkami): kolik, kolikrát, tolik, tolikrát
- zájmenná příslovce příčiny: proč, proto; a účelu: nač
Autor: © Mgr. Jana Válková