Definice
Meziválečná literatura označuje literární tvorbu vznikající mezi lety 1918 a 1939. Během této doby prochází svět zásadními změnami – první světová válka otřásla hodnotami společnosti, technický pokrok byl rychlý, politické napětí rostlo a nové umělecké směry pronikaly do všech oblastí kultury. Literatura tohoto období je výrazně ovlivněna pocity zklamání, hledáním nových jistot, ale také fascinací moderní civilizací.
Meziválečné období je charakteristické různorodostí: vznikají avantgardní směry, poezie experimentuje s jazykem i obrazností, próza zdůrazňuje subjektivitu nebo realistické popisy společnosti. Odvážné literární postupy a kritický pohled na svět jsou pro toto období typické.
Meziválečná literatura podle Wikipedie
Podle Wikipedie je meziválečná literatura spojována s literárními proudy, které reagují na poválečné změny, společenské otřesy a modernizační procesy. Zvláštní pozornost je věnována tomu, jak meziválečné směry ovlivnily česká literatura – zejména poetismus, surrealismus a demokratický proud kolem autorů jako byli Čapkové.
Wikipedie zdůrazňuje, že toto období je pestré a že v jednotlivých zemích vznikaly velmi rozdílné tendence – od civilistní poetiky až po temné reflexe totalitarismu. Meziválečná literatura se stala základem moderního literárního kanonu a je významným zdrojem pro pochopení vývoje evropského myšlení.
Francouzská meziválečná literatura
Francouzská meziválečná literatura vyniká především díky surrealismu, který se stal jedním z nejvlivnějších směrů v dějinách evropského umění. André Breton formuloval surrealistický manifest (1924), který ovlivnil poezii, prózu i výtvarné umění po celém světě.
Mezi významné autory patří:
- André Breton – teoretik surrealismu
- Paul Éluard – představitel lyrického surrealismu
- Louis Aragon – autor poezie i próz se společenskou tematikou
- Antoine de Saint-Exupéry – humanistické prózy, např. „Noční let“
Ve Francii vznikala také próza reflektující moderní společnost, mezilidské vztahy a city. Silná byla rovněž esejistika a filozofické texty reagující na krizi západního světa.
Německá meziválečná literatura
Německá literatura mezi světovými válkami zahrnuje několik silných proudů. Jedním z nejvýraznějších je expresionismus, který zachycuje pocity úzkosti, strachu a odcizení. Významný je také směr nazývaný „Neue Sachlichkeit“ (Nová věcnost), orientovaný na realistické, kritické a neidealizované líčení společnosti.
Mezi významné autory patří:
- Erich Maria Remarque – „Na západní frontě klid“, protiválečný román, symbol meziválečné prózy
- Thomas Mann – autor hlubokých psychologických próz
- Bertolt Brecht – dramatik a tvůrce epického divadla
- Alfred Döblin – román „Berlin Alexanderplatz“
Německá meziválečná literatura silně reflektovala nástup totalitních ideologií, hospodářskou krizi i napětí ve společnosti. Někteří autoři byli nuceni odejít do exilu.
Světová meziválečná literatura – test
Pro zopakování a pochopení meziválečného období slouží následující krátký test. Je určen pro studenty, učitele i všechny, kdo si chtějí ověřit znalosti.
TEST
- Jaké roky vymezují meziválečnou literaturu?
- Který literární směr je nejvíce spojen s francouzskou meziválečnou literaturou?
- Který německý autor je znám svou protiválečnou prózou?
- Co znamená literární směr „Nová věcnost“?
- Uveďte alespoň dva české autory meziválečné literatury.
- Jak reagovala literatura na první světovou válku?
- Kdo je autorem surrealistického manifestu?
- Jaké jsou hlavní rysy expresionismu?
- Jaké společenské změny ovlivnily meziválečnou literaturu?
- Doplňte: Remarquův román „___________“ patří k nejznámějším dílům meziválečné literatury.
Správné odpovědi
- 1918–1939
- Surrealismus
- Erich Maria Remarque
- Realistické, věcné líčení společnosti bez idealizace
- Karel Čapek, Josef Čapek, Jaroslav Seifert...
- Pocity zklamání, traumatu, hledání nové identity
- André Breton
- Vyhrocené emoce, subjektivita, úzkost
- Poválečná krize, technický pokrok, politická nestabilita
- Na západní frontě klid