Slovní druhy

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Slovní druhy, je hlavní myšlenka, která vedla k vytvoření tohoto článku. Můžete se dozvědět i širší souvislosti, zde je výběr nejlepších momentů souvisejících s tématem slovní druhy online

Také se můžete podívat na článek Jak se ptáme na slovní druhy a dozvědět se další související informace.

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• většina číslovek se skloňuje
• určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
• další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

• vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
• příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
• časují se
• určujeme u nich:
• osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
• číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
• čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
• způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
• rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
• vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
• třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
• vzor – každá třída má své vzory
• slovesné tvary mohou být:
• určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
• jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

• ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
• vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
• místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
• čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
• způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
• míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
• příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
• stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
• některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

• vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
• příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
• podle původu se dělí na:
• vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
• nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

• slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
• samostatné nejsou větnými členy
• dělí se na:
• souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
• podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
• další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

• jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
• naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
• nejsou ve větě větnými členy
• úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
• příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

• vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
• ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
• někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Popřípadě nabízíme ještě článek Cvičení na určování slovních druhů, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.

Určování slovních druhů

Určete slovní druhy u těchto slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

všichni, hod, nenávidět, každý, mnohokrát, tisíc, hoď, nikdo, nenáviděný, jeden, hajný, nesoucí, fuj, mňau, nenávist, kéž.

Jestli se zajímáte i o další informace, tak zpracované téma druhy slov je výběr toho nedůležitějšího, co jsme na toto téma napsali. Mnohdy nám k tomu pomohly i zkušenosti a rady ostatních uživatelů.

Za zmínku stojí také článek Doplňovací cvičení na slovní druhy.

Jedno slovo více slovních druhů

V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě, jak jsme si říkali výše. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

Má peněženka je prázdná.

Bratr má peněz dost.

Nasadil si klaunovský nos.

Nos talíře na stůl.

Tamara jí ráda zeleninu.

Koupíme jí rajčata a papriky.

Važte si svého zdraví.

Jirka pokaždé zdraví pana Nováka.

Všichni byli zdraví.

Kolem hřiště se zelenaly stromy.

Zítra pojedu kolem, tak se stavím.

Musel s kolem do opravny.

Pokladní deník má na starosti paní Novotná.

Pracuje tam jako pokladní.

Byl jsem tu už před týdnem.

Tu knížku jsem nesehnal.

Sešli se jen tři bývalí spolužáci.

Tři si to místo, ať tě tolik nebolí.

Přijdu k vám večer.

Byl krásný letní večer.

Ukaž tu pětku tatínkovi!

Tatínkovi bratři jsou starší než on.

A to se podívejme.

Koupil rohlíky a chleba.

Že by doopravdy nepřišla?

Myslím, že určitě přijde.

Běhám, ale nebaví mě to.

Ale to je mi novina!

Nesměj se tak hloupě.

Tak už konečně pojď!

Přišla, aby nás zkontrolovala.

Aby se jí tak něco stalo!

Stojí vedle mě.

Jsem z ní úplně vedle.

Jdi tam místo mě!

Sedni si na moje místo.

Zkuste se na to podívat i z širšího úhlu pohledu a přečtěte si zpracované téma slovní druhy spojky, kde vybíráme vše podstatné.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Cvičení na neohebné slovní druhy, který přináší další nové pohledy v souvislostech.

Určování slovních druhů pro starší žáky

Tragédie se udála v postranní uličce, ústící do hlavní třídy. Trafika paní Ascherové byla asi uprostřed po pravé straně.

Když jsme tam zahýbali, podíval se Poirot na hodinky a já jsem pochopil, proč si chtěl obhlédnout místo zločinu až teď. Bylo právě půl šesté. Hodlal získat co nejpřesnější představu o včerejší atmosféře.

Měl-li však opravdu takový záměr, dožil se zklamání. V této chvíli se ulička vůbec nepodobala té z včerejška. Rodinné domky chudších vrstev se tu střídaly s menšími krámky. Usoudil jsem, že je tu asi za obvyklých okolností dost živo, že tu chodí hodně prostých lidí a že si tu na chodníku i v jízdní dráze hrají houfy dětí.

Teď tu však stál hlouček zvědavců a všichni zírali na jediný domek nebo obchůdek. Nebylo těžké uhádnout, který to je. Viděli jsme, jak obyčejní lidé pozorují se soustředěným zájmem místo, kde jejich spoluobčanka sešla ze světa násilnou smrtí.
(úryvek z A. Christie: Vraždy podle abecedy)

Pro ty z vás, kteří chtějí více informací na jednom místě, jsme vybrali podstatné inforamce a seřadili jsme je do jedné ucelené stránky, kterou najdete zde: vše podstatné týkající se tématu určení slovního druhu, a přidali jsme i příběhy ostatních čtenářů.

Článek Věty obsahující všechny slovní druhy by také mohl pomoci rozšířit povědomí o nové poznatky.

Určování slovních druhů pro mladší žáky

Zkroušeně přešlo k pelíšku v zadním rohu kotce. Polštář byl pro ně samotné příliš velký – až do včerejška se o něj dělilo s dalšími dvěma šedivými koťaty, a teď se ztracené choulilo uprostřed. Dvě sestřičky mu chyběly. Pelíšek sice hřál, ale osamělé kotě se stejně chvělo chladem.
(úryvek z H. Webb: Šmudla se ztratil)

Tento článek je napsán, aby odpověděl na otázku Slovní druhy, možná se chcete dozvědět i širší souvislosti. Zde je výběr toho nejlepšího k tématu jaký slovní druh je kdo, včetně zkušeností ostatních čtenářů.

Nebo si můžete přečíst článek Diktáty na vyjmenovaná slova po b, m, l, který úzce souvisí s tímto článkem.

Řešení určování slovních druhů

Slovní druhy, je hlavní myšlenka, která vedla k vytvoření tohoto článku. Můžete se dozvědět i širší souvislosti, zde je výběr nejlepších momentů souvisejících s tématem slovní druhy tabulka k vytisknutí

Také se můžete podívat na článek Diktáty pro 7. třídu ZŠ a dozvědět se další související informace.

Řešení jedno slovo více slovních druhů

Zde se dozvíte odpověď na otázku Slovní druhy. Podobné téma rozebíráme v širších souvislostech a možná se chcete dozvědět více. Zde je výběr nedůležitějších sdělení k tématu slovní druhy určování a možná tam budou i zkušeností ostatních čtenářů.

Popřípadě nabízíme ještě článek Texty pro určování slovních druhů, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.

Řešení určování slovních druhů pro starší žáky

Tragédie¹ se³ udála⁵ v⁷ postranní² uličce¹, ústící² do⁷ hlavní² třídy¹. Trafika¹ paní¹ Ascherové¹ byla⁵ asi⁹ uprostřed⁶ po⁷ pravé² straně¹.

Když⁸ jsme⁵ tam⁶ zahýbali⁵, podíval⁵ se³ Poirot¹ na⁷ hodinky¹ a⁸ já³ jsem⁵ pochopil⁵, proč⁶ si³ chtěl⁵ obhlédnout⁵ místo¹ zločinu¹ až⁶ teď⁶. Bylo⁵ právě⁶ půl¹ šesté⁴. Hodlal⁵ získat⁵ co³ nejpřesnější² představu¹ o⁷ včerejší² atmosféře¹.

Měl-li⁵ však⁸ opravdu⁶ takový² záměr¹, dožil⁵ se³ zklamání¹. V⁷ této³ chvíli¹ se³ ulička¹ vůbec⁶ nepodobala⁵ té³ z⁷ včerejška¹. Rodinné² domky¹ chudších² vrstev¹ se³ tu⁶ střídaly⁵ s⁷ menšími² krámky¹. Usoudil⁵ jsem⁵, že⁸ je⁵ tu⁶ asi⁹ za⁷ obvyklých² okolností¹ dost⁶ živo⁶, že⁸ tu⁶ chodí⁵ hodně⁶ prostých² lidí¹ a⁸ že⁸ si³ tu⁶ na⁷ chodníku¹ i⁸ v⁷ jízdní² dráze¹ hrají⁵ houfy¹ dětí¹.

Teď⁶ tu⁶ však⁸ stál⁵ hlouček¹ zvědavců¹ a⁸ všichni³ zírali⁵ na⁷ jediný² domek¹ nebo⁸ obchůdek¹. Nebylo⁵ těžké² uhádnout⁵, který³ to³ je⁵. Viděli⁵ jsme⁵, jak⁶ obyčejní² lidé¹ pozorují⁵ se⁷ soustředěným² zájmem¹ místo¹, kde⁶ jejich³ spoluobčanka¹ sešla⁵ ze⁷ světa¹ násilnou² smrtí¹.

Jestli se zajímáte i o další informace, tak zpracované téma určení slovních druhů je výběr toho nedůležitějšího, co jsme na toto téma napsali. Mnohdy nám k tomu pomohly i zkušenosti a rady ostatních uživatelů.

Za zmínku stojí také článek Pravopisná cvičení pro 9. třídu.

Řešení určování slovních druhů pro mladší žáky

Kotě¹ dojedlo⁵ granule¹, olízlo⁵ si³ tlapku¹ a⁸ otřelo⁵ si³ čumáček¹ a⁸ ouška¹. Pak⁶ přiťapalo⁵ k⁷ drátěné² přední² stěně¹ kotce⁵, sedlo⁵ si³ na⁷ zadní² tlapky¹ a⁸ předními² zaškrábalo⁵ na⁷ drátěnku¹. Doufalo⁵, že⁸ mu³ třeba⁶ někdo³ přijde⁵ otevřít⁵. Zaměstnanci¹ útulku¹ si³ občas⁶ ve⁷ volných² chvílích¹ zašli⁵ s⁷ koťaty¹ pohrát⁵, ale⁸ teď⁶ asi⁹ nikdo³ nepřijde⁵, když⁸ tu⁶ zůstalo⁵ samo³!

Zkroušeně⁶ přešlo⁵ k⁷ pelíšku¹ v⁷ zadním² rohu¹ kotce¹. Polštář¹ byl⁵ pro⁷ ně³ samotné² příliš⁶ velký² – až⁶ do⁷ včerejška¹ se³ o⁷ něj³ dělilo⁵ s⁷ dalšími² dvěma⁴ šedivými² koťaty¹, a⁸ teď⁶ se³ ztracené² choulilo⁵ uprostřed⁶. Dvě⁴ sestřičky¹ mu³ chyběly⁵. Pelíšek¹ sice⁸ hřál⁵, ale⁸ osamělé² kotě¹ se³ stejně⁶ chvělo⁵ chladem¹.

Zkuste se na to podívat i z širšího úhlu pohledu a přečtěte si zpracované téma přehled, kde vybíráme vše podstatné.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Cvičení na slovní druhy, který přináší další nové pohledy v souvislostech.

Jak si slovní druhy zapamatovat snadno a přehledně

Při učení slovních druhů je klíčové pochopit, že nejde jen o mechanické přiřazování čísel, ale o porozumění významu slova. Každý slovní druh má svou typickou roli a funkci ve větě.

Pomáhá rozdělení na ohebné a neohebné slovní druhy, protože už první otázka „lze slovo ohýbat?“ výrazně zúží výběr.

Pro ty z vás, kteří chtějí více informací na jednom místě, jsme vybrali podstatné inforamce a seřadili jsme je do jedné ucelené stránky, kterou najdete zde: vše podstatné týkající se tématu slovní druh protože, a přidali jsme i příběhy ostatních čtenářů.

Článek Jako - slovní druh by také mohl pomoci rozšířit povědomí o nové poznatky.

Nejčastější chytáky při určování slovních druhů

Velkým problémem bývají slova, která mohou fungovat jako více slovních druhů. Typickými příklady jsou výrazy že, aby, se, co, kdo, když.

Vždy je nutné posuzovat slovo v konkrétní větě, nikoli izolovaně.

Tento článek je napsán, aby odpověděl na otázku Slovní druhy, možná se chcete dozvědět i širší souvislosti. Zde je výběr toho nejlepšího k tématu co je za slovní druh jsem, včetně zkušeností ostatních čtenářů.

Nebo si můžete přečíst článek Cvičení na psaní y i, který úzce souvisí s tímto článkem.

Jaký slovní druh je „že“, „aby“, „protože“

Slovo že bývá nejčastěji spojkou, ale může fungovat i jako částice. Podobně aby může být spojka i částice podle významu věty.

U slova protože se jedná téměř vždy o podřadicí spojku.

Slovní druhy, je hlavní myšlenka, která vedla k vytvoření tohoto článku. Můžete se dozvědět i širší souvislosti, zde je výběr nejlepších momentů souvisejících s tématem slovní druhy cvičení k vytištění

Také se můžete podívat na článek Diktáty na vyjmenovaná slova s chytáky a dozvědět se další související informace.

Slovní druhy a otázky: kdy pomáhají a kdy ne

Otázky typu kdo, co, jaký, kolik jsou dobrým pomocníkem, ale nejsou samospásné. U některých slov, zejména u zájmen a číslovek, mohou vést k omylu.

Proto je důležité sledovat také funkci slova ve větě.

Zde se dozvíte odpověď na otázku Slovní druhy. Podobné téma rozebíráme v širších souvislostech a možná se chcete dozvědět více. Zde je výběr nedůležitějších sdělení k tématu slovní druh že a možná tam budou i zkušeností ostatních čtenářů.

Popřípadě nabízíme ještě článek Větné členy - přehled, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.

Rozdíl mezi příslovcem a předložkou

Příslovce stojí ve větě samostatně, zatímco předložka je vždy ve spojení se jménem a řídí jeho pád. Právě zde dochází k častým chybám při určování.

Příklad: slovo kolem může být příslovce i předložka.

Proč je určování slovních druhů důležité

Správné určení slovního druhu je základ pro pravopis, větný rozbor i stylistiku. Bez této znalosti nelze správně určit větné členy ani pochopit stavbu souvětí.

Znalost slovních druhů se proto promítá do všech oblastí práce s jazykem.

Jak trénovat určování slovních druhů

Nejúčinnější metodou je pravidelné procvičování na konkrétních větách a textech. Ideální jsou cvičení, kde jedno slovo vystupuje v různých významech.

Postupně se tak vytváří jazykový cit, který pomůže i bez dlouhého přemýšlení.