Slovní druhy

Gramatika

Zveřejněno dne 14.3.2015

Tento článek by vám měl pomoci zorientovat se v problematice slovních druhů. Najdete zde přehled slovních druhů a také rady, jak je rozpoznáte. Poté, co se seznámíte s teorií, můžete si své znalosti prakticky ověřit v následujících cvičeních.



Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

  1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
  2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
  3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
  • skloňují se
  • můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
  • příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
  • určujeme u nich:
    • rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
    • číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
    • pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
    • vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
  • mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
  • ptáme se na ně: jaký, který, čí

  • skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
  • mají tvar podle podstatných jmen
  • můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
  • příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
  • určujeme u nich:
    • pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
    • druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
    • vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
  • přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • druh (osobní –, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
    • rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • číslo (jednotné, množné)
    • pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

  • vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
  • dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
  • podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
    • kolik? – základní: deset, několik
    • kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
    • kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
    • kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
  • většina číslovek se skloňuje
  • určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
  • další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

  • vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
  • příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
  • časují se
  • určujeme u nich:
    • osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
    • číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
    • čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
    • způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
    • rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
    • vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
    • třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
    • vzor – každá třída má své vzory
  • slovesné tvary mohou být:
    • určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
    • jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

  • ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač

  • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
    • místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
    • čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
    • způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
    • míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
    • příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
  • stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
  • některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

  • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
  • příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
  • podle původu se dělí na:
    • vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
    • nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

  • slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
  • samostatné nejsou větnými členy
  • dělí se na:
    • souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
    • podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
    • další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

  • jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
  • naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
  • nejsou ve větě větnými členy
  • úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
  • příklady: Že by nepřišla? Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve.

10. Citoslovce = interjekce

  • vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
  • ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
  • někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Několik cvičení k problematice slovních druhů

1. Určete slovní druhy u těchto slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

všichni, hod, nenávidět, každý, mnohokrát, tisíc, hoď, nikdo, nenáviděný, jeden, hajný, nesoucí, fuj, mňau, nenávist

2. V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě, jak jsme si říkali výše. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

peněženka je prázdná.

Bratr peněz dost.

Nasadil si klaunovský nos.

Nos talíře na stůl.

Tamara ráda zeleninu.

Koupíme rajčata a papriky.

Važte si svého zdraví.

Jirka pokaždé zdraví pana Nováka.

Všichni byli zdraví.

Kolem hřiště se zelenaly stromy.

Zítra pojedu kolem, tak se stavím.

Musel s kolem do opravny.

Pokladní deník má na starosti paní Novotná.

Pracuje tam jako pokladní.

Byl jsem tu už před týdnem.

Tu knížku jsem nesehnal.

Sešli se jen tři bývalí spolužáci.

Tři si to místo, ať tě tolik nebolí.

Přijdu k vám večer.

Byl krásný letní večer.

Ukaž tu pětku tatínkovi!

Tatínkovi bratři jsou starší než on.

A to se podívejme.

Koupil rohlíky a chleba.

Že by doopravdy nepřišla?

Myslím, že určitě přijde.

Běhám, ale nebaví mě to.

Ale to je mi novina!

Nesměj se tak hloupě.

Tak už konečně pojď!

Přišla, aby nás zkontrolovala.

Aby se jí tak něco stalo!

Stojí vedle mě.

Jsem z ní úplně vedle.

Jdi tam místo mě!

Sedni si na moje místo.

3. Pro starší
Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu. Správnost si ověřte v řešení níže.

Tragédie se udála v postranní uličce, ústící do hlavní třídy. Trafika paní Ascherové byla asi uprostřed po pravé straně.

Když jsme tam zahýbali, podíval se Poirot na hodinky a já jsem pochopil, proč si chtěl obhlédnout místo zločinu až teď. Bylo právě půl šesté. Hodlal získat co nejpřesnější představu o včerejší atmosféře.

Měl-li však opravdu takový záměr, dožil se zklamání. V této chvíli se ulička vůbec nepodobala té z včerejška. Rodinné domky chudších vrstev se tu střídaly s menšími krámky. Usoudil jsem, že je tu asi za obvyklých okolností dost živo, že tu chodí hodně prostých lidí a že si tu na chodníku i v jízdní dráze hrají houfy dětí.

Teď tu však stál hlouček zvědavců a všichni zírali na jediný domek nebo obchůdek. Nebylo těžké uhádnout, který to je. Viděli jsme, jak obyčejní lidé pozorují se soustředěným zájmem místo, kde jejich spoluobčanka sešla ze světa násilnou smrtí.
(úryvek z A. Christie: Vraždy podle abecedy)

4. Pro mladší
Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu. Správnost si ověřte v řešení níže:


Kotě dojedlo granule, olízlo si tlapku a otřelo si čumáček a ouška. Pak přiťapalo k drátěné přední stěně kotce, sedlo si na zadní tlapky a předními zaškrábalo na drátěnku. Doufalo, že mu třeba někdo přijde otevřít. Zaměstnanci útulku si občas ve volných chvílích zašli s koťaty pohrát, ale teď asi nikdo nepřijde, když tu zůstalo samo!

Zkroušeně přešlo k pelíšku v zadním rohu kotce. Polštář byl pro ně samotné příliš velký – až do včerejška se o něj dělilo s dalšími dvěma šedivými koťaty, a teď se ztracené choulilo uprostřed. Dvě sestřičky mu chyběly. Pelíšek sice hřál, ale osamělé kotě se stejně chvělo chladem.
(úryvek z H. Webb: Šmudla se ztratil)

Řešení

ad 1 

všichni (zájmeno), hod (podstatné jméno), nenávidět (sloveso), každý (zájmeno), mnohokrát (číslovka), tisíc (číslovka), hoď (sloveso), nikdo (zájmeno), nenáviděný (přídavné jméno), jeden (číslovka), hajný (podstatné jméno), nesoucí (přídavné jméno), fuj (citoslovce), mňau (citoslovce), nenávist (podstatné jméno)

ad 2 

peněženka je prázdná. (zájmeno)
Bratr peněz dost. (sloveso)
Nasadil si klaunovský nos. (podstatné jméno)
Nos talíře na stůl. (sloveso)
Tamara ráda zeleninu. (sloveso)
Koupíme rajčata a papriky. (zájmeno)
Važte si svého zdraví. (podstatné jméno)
Jirka pokaždé zdraví pana Nováka. (sloveso)
Všichni byli zdraví. (přídavné jméno)
Kolem hřiště se zelenaly stromy. (předložka)
Zítra pojedu kolem, tak se stavím. (příslovce)
Musel s kolem do opravny. (podstatné jméno)
Pokladní deník má na starosti paní Novotná. (přídavné jméno)
Pracuje tam jako pokladní. (podstatné jméno)
Byl jsem tu už před týdnem. (příslovce)
Tu knížku jsem nesehnal. (zájmeno)
Sešli se jen tři bývalí spolužáci. (číslovka)
Tři si to místo, ať tě tolik nebolí. (sloveso)
Přijdu k vám večer. (příslovce)
Byl krásný letní večer. (podstatné jméno)
Ukaž tu pětku tatínkovi! (podstatné jméno)
Tatínkovi bratři jsou starší než on. (přídavné jméno)
A to se podívejme. (částice)
Koupil rohlíky a chleba. (spojka)
Že by doopravdy nepřišla? (částice)
Myslím, že určitě přijde. (spojka)
Běhám, ale nebaví mě to. (spojka)
Ale to je mi novina! (částice)
Nesměj se tak hloupě. (příslovce)
Tak už konečně pojď! (částice)
Přišla, aby nás zkontrolovala. (spojka)
Aby se jí tak něco stalo! (částice)
Stojí vedle mě. (předložka)
Jsem z ní úplně vedle. (příslovce)
Jdi tam místo mě! (předložka)
Sedni si na moje místo. (podstatné jméno)

ad 3 

Tragédie1 se3 udála5 v7 postranní2 uličce1, ústící2 do7 hlavní2 třídy1. Trafika1 paní1 Ascherové1 byla5 asi9 uprostřed6 po7 pravé2 straně1.

Když8 jsme5 tam6 zahýbali5, podíval5 se3 Poirot1 na7 hodinky1 a83 jsem5 pochopil5, proč6 si3 chtěl5 obhlédnout5 místo1 zločinu16 teď6. Bylo5 právě6 půl1 šesté4. Hodlal5 získat5 co3 nejpřesnější2 představu1 o7 včerejší2 atmosféře1.

Měl-li5 však8 opravdu6 takový2 záměr1, dožil5 se3 zklamání1. V7 této3 chvíli1 se3 ulička1 vůbec6 nepodobala53 z7 včerejška1. Rodinné2 domky1 chudších2 vrstev1 se3 tu6 střídaly5 s7 menšími2 krámky1. Usoudil5 jsem5, že8 je5 tu6 asi9 za7 obvyklých2 okolností1 dost6 živo6, že8 tu6 chodí5 hodně6 prostých2 lidí1 a8 že8 si3 tu6 na7 chodníku1 i8 v7 jízdní2 dráze1 hrají5 houfy1 dětí1.

Teď6 tu6 však8 stál5 hlouček1 zvědavců1 a8 všichni3 zírali5 na7 jediný2 domek1 nebo8 obchůdek1. Nebylo5 těžké2 uhádnout5, který3 to3 je5. Viděli5 jsme5, jak6 obyčejní2 lidé1 pozorují5 se7 soustředěným2 zájmem1 místo1, kde6 jejich3 spoluobčanka1 sešla5 ze7 světa1 násilnou2 smrtí1.

ad 4

Kotě1 dojedlo5 granule1, olízlo5 si3 tlapku1 a8 otřelo5 si3 čumáček1 a8 ouška1. Pak6 přiťapalo5 k7 drátěné2 přední2 stěně1 kotce5, sedlo5 si3 na7 zadní2 tlapky1 a8 předními2 zaškrábalo5 na7 drátěnku1. Doufalo5, že8 mu3 třeba6 někdo3 přijde5 otevřít5. Zaměstnanci1 útulku1 si3 občas6 ve7 volných2 chvílích1 zašli5 s7 koťaty1 pohrát5, ale8 teď6 asi9 nikdo3 nepřijde5, když8 tu6 zůstalo5 samo3!

Zkroušeně6 přešlo5 k7 pelíšku1 v7 zadním2 rohu1 kotce1. Polštář1 byl5 pro73 samotné2 příliš6 velký2 – až6 do7 včerejška1 se3 o7 něj3 dělilo5 s7 dalšími2 dvěma4 šedivými2 koťaty1, a8 teď6 se3 ztracené2 choulilo5 uprostřed6. Dvě4 sestřičky1 mu3 chyběly5. Pelíšek1 sice8 hřál5, ale8 osamělé2 kotě1 se3 stejně6 chvělo5 chladem1.

Autor: Mgr. Jana Válková

odkaz na tento článek

VÁLKOVÁ, Jana. Slovní druhy [online]. PravopisČeský.cz, 2015-03-14. Dostupné online.




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 1283 lidí.


Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů

Slovní druhy

(Jan Němeček 14.4.2017 11:22)

Dobrý den,
mám hlídacího psa a hlídajícího psa. Je to obojí přídavné jméno ?
Děkuji za odpověď, Jan Němeček.


Počet odpovědí: 5 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Prosím o příklady

(Kik 18.9.2016 19:36)

Dobrý den, byl by tu někdo hodný a napsal mi aspoň 5 vět se spojkou podřadící a 5 vět se spojkou souřadící ?? Děkuji :)


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Slova plnovýznamová

(Romana 5.9.2016 18:43)

Proč větné členy (což jsou podmět a přísudek) jsou slova plnovýznamová ?
př. pes štěkal - pes je zvíře a štěkal je činnost, tak to mají význam
náš i váš pes štěkal - náš, i , váš, - zájmeno a předložka nemají význam ???
Děkuji


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Otázka proč

(Miky 22.7.2016 15:18)

Dobrý den, prosím o radu s otázkou proč.
Pokud je otázka proč, tak v otázce se rozvíjí pouze sloveso, přídavné j., nebo příslovce. Můj dotaz je na podstatné jméno, které se rozvíjí, je to gramaticky správně? Například "proč marketing"
Děkuji za vysvětlení.


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Prosíííím

(Leńule 12.6.2016 19:31)

Prosím kdo mi poradí určit větné členy a vztahy formální a významové?
Zítra může vidět naše reprezentanty trénovat na ledové ploše zimního stadionu.



A ještě HV a VV
Ačkoli jde o snadno zapamatovatelné číslo,na které se volá bezplatně,občané si neustále stěžují,že se snadno spletou


mockrát děkuji


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Prosba o radu

(Věra 11.6.2016 8:09)

Určit ve větě slovní druhy: " Přál jí všechno nejlepší".
Děkuji za radu.


Počet odpovědí: 4 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Jak určit slovní druh u přísudku?

(LUcie 5.5.2016 18:01)

Dobrý večer, moje otázka zní: Jak určit slovní druh u přísudku? např. Voda na koupání bude dnes teplá.
Podmětem je Voda, ale co přísudek, to nejspíše bude teplá, tím pádem by bylo slovo bude-sloveso a teplá- přídavné jméno? Děkuji za odpověď


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět





zajímavé články
zaměření článku


PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223313

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje tým webu PravopisČeský.cz.


SiteMAP | RSS